Ráno jsem se probudil v obětí Takashyho. Trochu mě bolely zadek ale to mě momentálně nezajímá. Přitiskl jsem se ještě více k Takashymu a pevně ho objal.
Ráno bylo krásné probuzení. Mé štěňátko mě mačkalo ve svém obětí. Vyhoupl jsem si ho na sebe tak že mi ležel na hrudi. Pohladil jsem ho po tom jeho dokonalým zadečku. Trochu se zachvěla ale nijak se nebránil. Políbil jsem ho a šel udělat snídani. Izukimu jsem řekl ať tu počká. Udělala jsem zapečené tousty a k tomu mu nalil džus. Kde by tady bylo nejbližší zlatnictví. Co jsem tak přemýšlel přišel bratr. Tiskl si neka k sobě pevně jako bych mu ho chtěl vzít.
,, Táta mi zařídil dům poblíž takže jsem ti to chtěl jen oznámit"
,, Ou aha a kdy se budeš stěhovat??" V mém hlase byli obavy přece jenom ještě nedávno chtěl spáchat sebevraždu. ,, Za týden a neboj už si život vzít zkoušet nebudu nemám proč" řekl a s láskou se podíval na neka. Musel jsem se nad tím usmát.
,, Musím do zlatnictví ale Izukymu nic neříkejte jen ho kdyžtak kdyby bylo treba zabavte. " Řekl jsem na rychlo a už jsem chtěl jít když mě něčí ruka zastavila.
,,A oblékat se bude jako kdo" podíval jsem se na sebe a měl jsem jenom boxerky. Začal jsem se červenat a letěl jsem se obléknou. Trapas. Pak už v klidu jsem se vydal do zlatnictví. Bylo těžké něco vybrat ale nakonec jsem vybral prstýnek s jediným smaragdovým kamínkem.
Co Takashy odešel tak jsem znovu usl. Probudilo mě až otvírání dveří a vůně jídla. otevřel jsem očka a uviděl člověka kterého tak miluju. Kay se mi už dlouho neozval a mám o něj strach. Ale to teď nebudu řešit. Celé to jídlo bylo na tácku. Džus a tousty ale ještě nějaká krabička.
,, Na co je ta krabička"
,, To je překvapení"
,,Aha" jsem zvědaví. Jen co jsem dostal to tu krabičku na dosah capl jsem se po ní a otevřel..... prstýnek já ale nejsem holka. Koukal jsem na ten prstýnek nechápavě. Takashy si najednou klekl na jedno koleno a já na něj koukal jak na zjevení.
,, Izuky už od první chvíle co jsem tě spatřil jsem byl rozhodnut že budeš jednou můj a proto se tě ptám budeš můj i po zbytek života?? " Vau on chce abych byl jeho partner. To je to nejlepší co mě kdy mohlo potkat. Padl jsem Takashymu kolem krku a opakoval pořád dokola ano. Ode dveří se ozval potlesk a následné gratulace. Nechal jsem si dát prstýnek.
Větší štěstí mě potkat nemohlo. Upřímně svatba už je zařízená jelikož brácha jak jsem zjistil je parchant a požádal Toma už v nemocnici o ruku takže ta svatba bude dvojitá. No nevadí. Za týden se to bude konat. Oblékl jsem své koťátko které mi potom vzal Tom....zmetek jeden. Kam ho táhne... vraťte mi ho. Mě vzal za paži brácha a taky mě někam táhne ale úplně jiným směrem.
Tom mě někam táhl a já se mu snažil vykroutit ale ono nic. Dotáhl mě někam kde bylo plno šatů. Hned se nás ujala nějaká žena která na nás koukala docela nevěřícně. Zavedla nás do nějaké uličky kde mi hned dali nějaké načechrané šaty. Byli pěkné. Uplí pás na kterém byli bílé růžičky a načechraný spodek též s pár růžičkama. Padli mi přesně jako by je tu pro mě měli připravené. Do vlasů jsem dostal ještě jednu růžičku.
,,Takže nějaký pěkný oblek" brácha se štrachal v plno oblecích a pak po mě nějaký hodil. Vyzkoušel jsem si těch obleku asi pět protože bratr je strašný puntičkář jak jsem zjistil.
,, Nač ten spěch vždyť svatba je až za týden. "
,, Ehm to jsem ti říkal před týdnem teď ten týden už uplynul a svatba je za hodinu." Vytřeštil jsem na něj oči. No to snad ne. On mě mučí. Hned mě zase někam táhl asi do kostela. Tam už byla hromada lidí a dokonce i matka. Oba jsme ji zpražili pohledem. Potom mě hodil k oltáři...kdyby jsme nebyli v kostele tak bych mu vrazil. Zvony se rozezněly a do kostela vešli dvě nevěsty. Oba měli přes obličej závoj a v ruce kytici....Izuky vypadá prostě skvěle. Kdyby do mě Reiner trochu nedrcl asi bych nezačal zase dýchat. Celé to proběhlo bez komplikací a já už si své štěňátko držel v náručí a nesl z kostela. Před kostelem na nás začali padat okvětní lístky růží.
,, Miluju tě štěňátko"
,, My tebe taky náš princi"
