Na Křídlech Anděla

Rozloučení

Zrozena na zemi, nic netušící dítě, nevinné a moc mladé na pochopení lidské mysli, hloupostí a činů.
Obyčejné malé novorozeně, co má úplnou milující rodinu a celý krásný život před sebou,
asi tak by to každý viděl, ale je to jinak, celé je to naopak.

Narodila jsem se v malé zadýmené místnosti se třemi lidmi,
 v náručí mé umírající matky pod zraky mého otce,
 který se na mne usmíval a s jiskrou v oku povídal jak jsem krásná,
 poté mne převzala chůva, omyla mne a oblékla do malého oblečku a zabalila do deky.

Do místnosti vstoupil muž, do tváře mu nejde vidět jelikož jí má zahalenou do černé kápí.

Když mě chtěla chůva předat muži v kápí,
otec ji přerušil a vzal si mne do své náruče a přinesl mne k matce,
 podíval se na mě s úsměvem a podal mě.

Když se na mne matka podívala, nadechla se a spustila
"Je v tobě nespočetně dobra a naděje jsi mocná a proto se tě budou snažit zbavit ale vím že ty se nenecháš protože jsi silná,
také se ti moc omlouvám za to, že tu nebudeme moci být při tvé výchově.
Ale teď to musí být trochu jinak, musíme tě opustit a poslat jinam. Je tu pro tebe nebezpečné zůstat, v pravý čas se vše dozvíš.
Pošleme pro tebe našeho posla, aby tě přivedl zpět na tvé místo."
V tu chvíli mi na krk nasadila stříbrný medailon ve tvaru andělského křídla.
"Když bude nejhůř, jeho kouzlo tě ochrání."
S tímto posledním činem vydechla naposled.

Otec si mě vzal a se slovy
"Ničeho se neboj" a předal cizímu muži,
který stále čekal na stejném chladném místě v temném rohu malé místnosti.