Na Křídlech Anděla

bude tu krásně

Tohle tajemné místo je plné záhad a kouzel.
Akorát mne vzal do náruče můj neznámý a šel se se mnou projít.
Po obvodu celého areálu je vysoká skála, dle toho soudím, že jsme asi ve skalním údolí.
Uprostřed toho všeho je kamenný domek s vysokou věží, stájí a kovárnou.
Mluví na mne ....
"Tak Flór je čas se ti představit."
Posadil mne na kovanou lavičku a natáhl se rukami ke kapuci.
Poprvé, co si sundal svou kápí, od doby, co jsem ho poprvé viděla.
Dívá se na mne svýma modro-zelenýma očima a usmívá se na mne.
Pohled na něj je krásný, tento pohled na něj mi navždy ulpí v srdci.
" Flór, já jsem Jeremiel. Od té doby, co mi tě dali do rukou, jsem tvůj ochránce.
 teď se mne už nezbavíš.
 Bude se ti tu líbit.
V zimě je tu sníh, na jaře vše krásně rozkvétá a v létě tu je teplo, tak akorát, že můžeme zajít k potoku a skočit do něj.
 Nebo jít k vodopádu a dát si přírodní spršku a na podzim se tu všechny stromy a keře začnou zbarvovat do různých barev.
A co se zvířátek týče - jsou tu veverky, různí ptáčci a tak.
 Nikdy se tu nebudeš nudit a sama budeš pouze zřídka, to ti slibuji.
Jen jedinou tvou nevýhodou bude, že do určitého věku budeš odtržena od lidí.
 A až s nimi příjdeš do styku, budeš se jich stranit a bát se jich.
Bude pro tebe těžké se zapojit do různých akcí a konverzací, nebudeš věřit nikomu jinému než mě, dokonce ani svému otci ne.
Je mi to líto a zároveň není.
 Je to to, co nechápu a zároveň ano, je to zapeklitý případ.
Možná to, co mne na tom tak těší je, že si tě budu moci vychovat dle své libosti tak, aby jsi byla přímo podle mne.
Můžu napravit to, co se mi u mých synů nesvedlo.
Doufám, že u tebe neselžu.