Malá Flóraidh rostla jako z vody.
Není jako jakékoli malé dítě, je jedinečná, jiná.
Už ve dvou letech začala dokonale ovládat svou chůzi, rok na to se naučila ovládat řeč.
Vše se vyvíjelo až moc dobře. V jejích šesti letech ale začaly komplikované problémy.
Velké bolesti zad a bodavé horko nad lopatkami, jako pletací jehlice nažhavená doběla vražená do těla bez možnosti se jí zbavit.
A však přišli na způsob, makové lázně a masti jí pomohly, bolest ustala,
ale ne napořád pár let se nic nedělo a čas letěl jako papírový drak poháněný vychřicí a z malé Flór se stala krásná dospělá dívka.
A v tu chvíli kdy jí odbylo 19 se vše vrátilo,
jenže teď už nic nepomáhalo a nové způsoby veškeré možné úlevy nikde.
"Mladý" Jeremiel byl v koncích, s jejím pláčem ztrácel hlavu.
Když bolest přišla do nejhoršího stádia a Flór plakala a křičela jako o život,
Jeremiel jí pohladil po vláskách a se slzami na krajíčku řekl, aby to zkusila ještě chvíli vydržet.
I když věděl, jak bolestivé to je.
Seběhl ze schodů z věže, kde měla Flór pokoj a vyběhl z domu,
Kde dívčí pláč a nářek nebyl slyšet, chytil se za hlavu a hlasitě zakřičel.
Malá Flór to uslyšela, s bolestným zaúpěním slezla ze svého lože a vyhlédla z okýnka.
Viděla, jak se Jeremiel drží za hlavu a klečí na zemi, zalekla se a snažila se co nejrychleji doběhnout dolů za ním.
"Jsi v pořádku?"
Zeptala se, když doběhla za ním a objala ho.
Jeremiel se na ni podíval a se slzami v očích odpověděl
"Ano, jsem. Jen mne trhá na kusy, když vidím, jak trpíš. Bolí to i mne, zraňuje mě to."
"Neplač, Jeremieli."
A utřela mu slzy z očí.
"Já vím, že mě máš rád, a proto tě ničí má bolest.
Ale já vím, že to brzy přestane, vážně něco jistě objevíme."
A v tom: "No ano, máš pravdu.
Mám nápad."
YOU ARE READING
Na Křídlech Anděla
FantasyNově narozená královská dcera musela být odebrána od rodičů skrze par draků, co utočí na její rodný hrad. Cizí muž jí odnáší do bezpečí, ale to však netuší, co ho čeká. Myslí si, že si dívenku vychová dle svého, jak mu bylo nakázáno, jelikož je to...
