Vyšli jsme na povrch a šli do parku, kde jsme si dali svačinu a povídali si o škole a podobných věcech: ,,Co biologie, baví tě, nebo nějaký jiný předmět, jako geometrie, fyzika nebo tělocvik?" vyptával se táta a prohlížel si mě. ,,Biologie a tělocvik jsou super, matika a fyzika jsou nic moc,ale nejsou nejhorší" řekl jsem mu to a on mi řekl: ,,Tyhle předměty měla ráda tvoje matka a máš také její oči".
To je hrozný a táta pořád mluví o mojí mamce. Ona totižpři nějakém pokusu zemřela a zničila část ústavu vědy. Táta chce, abych byl taky architektem a projektoval, ale mně se vůbec nechce,nebaví mě to a nejde mi to. Zničeho nic se ozvalo zapraskání a rány v dálce. Zem se před námi začala propadat a my jsme se dali do běhu, ale propadlina nás doháněla. ,,Běž jako o život, nezpomaluj, to se asi propadá strop stanice, nebo tak a ta přece někde musí končit". To sice bylo pozitivní, ale stanice je fakt dlouhá a mně už docházely síly a že by ta propadlina nějak zpomalovala,se rozhodně říct nedalo. ,,Dohnala nás, tati" vykoktal jsem na tátu z posledních sil a spadl do té tmy. Naštěstí jsem dopadl na měkkou sedačku uprostřed stanice a pokusil se zavolat tátu, ale neodpovídal: ,,neodcházej, nemůžu ztratit i tebe, nikoho jiného už nemám, a kdo by mi pak stlal postel a připravoval snídani?" řekl jsem do tmy. ,,Já ale nikam nejdu" řekl mile a objal mě. ,,Kde to jsme?" , ,,V podzemí Jacku, v podzemí." a oba jsme poté usnuli
KONEC ,1.ČÁSTI: Jak to začalo
ČTEŠ
Rohan-město záhad
Science FictionJack s tátou se jdou projít do parku nad novou linku metra, ke které se vedou spekulace o tom, že tam jsou nadpřirozené síly a tajný klan zde něco chystá. Začne bouřka a Jack se s tátou schová do altánku, když se najednou propadne zem a oni jsou ve...
