Jack s tátou se jdou projít do parku nad novou linku metra, ke které se vedou spekulace o tom, že tam jsou nadpřirozené síly a tajný klan zde něco chystá. Začne bouřka a Jack se s tátou schová do altánku, když se najednou propadne zem a oni jsou ve...
,,Jacku, Jacku, Jacku", budil mě pomalu táta: ,,Někdo jde a viděl jsem jak někoho zastřelil, to nebude někdo, kdo nám pomůže se dostat odsud, ten nás chce kvůli něčemu zabít,pojď se schovat sem pod sedačku, ať nás nevidí". Zaslechl jsem kroky a nějaký řev cizím jazykem a poté bylo ticho, jako by se zem po nich slehla, ale najednou někdo vystřelil a prostřelil okno dozorčího a pomalu šel k nám. Sevřel se mi žaludek, srdce bylo do země jak kladivo a měl jsem co dělat, aby se mi ruce příšerně netřásli. Byli dva a jeden z nich přišel k naší lavičce a posadil se. Z jeho bot jsem cítil tiskařský inkoust a byl na nich natištěn nějaký ruský nápis. Nějakou dobu se bavily a ukazovaly na strop a pak jeden z nich odběhl k lanu, které mu asi někdo shodil zezhora a ten druhý vzal jeho samopal a šel pryč, ale pořád se ohlížel za sebe. ,,Ještě chvíli zde musíme být a potom se vydáme k náhradnímu zdroji energie v tunelu,ať nám vystačí baterka v mobilu, nebo neuvidíme ani na krok a budeme pořád zakopávat" pověděl mi táta o našem plánu a kouknul nahoru, do té trhliny, kterou právě zakryli. V tom okamžiku začali problikávat světla a hučet klimatizace a z tunelu se začaly ozývat tajemné zvuky, které říkaly něco o tom že se máme klidit pryč, nebo se připravit na smrt. Žaludek jsem při tom měl až v krku a srdce bylo rychle jak zbíječka. Poté se vyvalil malý oblak dýmu z tunelu a mě přeběhl mráz po zádech, když se v tom oblaku objevil stín nějaké hubené postavy, která sa chvilku vypařila.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Slyšel jsem o tom, že dělníci narazili na nějaký tunel s hubenými postavami, ale protože je strašili, tak tunel zakopaky, ale myslel jsem si, že je to jen báchorka a nevěřil jsem romu" řekl v klidu táta ,,Co! Ty jsi o tom celou tu dobu věděl?" rozzuřil jsem na tátu, ale radši potichu, protože jsem se ještě trochu bál. ,,No, jo, ale nemusíš se kvůli každé pitomosti tak zlobit" řekl a já jsen protočil oči a zeptal se, jestli tedy jdeme k té elektrické blbosti a táta řekl že ano. Vydali jsme se na cestu. Chvilku jsme šli a táta se řídil pomocí kabelů na stěnách a kontroloval, jestli nejsou poškozené. Před námi jsme něco uviděli, něco co vypadalo jako lidské tělo a mě se tam vůbec nechtělo, ale musel jsem. Stále jsme se přibližovaly, ale tělo bylo stále tmavé. Přišli jsme k tomu bezvládmu tělu a za námi se ozvalo nějaké zašustění, rychle jsem se otočil, ale nikoho jsem neviděl, a tak jsem kouknul na to tělo, na kterém byl nápis dozorčí a mně zo došlo, to on se byl asi podívat do tunelů co se stalo a ti rusové ho zastřelili kulometem při cestě sem. ,,Ti asi nebudou rádi, až zjistí, že jsme tu" řekl jsem bázlivě ,,No to rozhodně není dobré, že proti sobě máme ruský gang, ale ještě o nás neví, tak nesmíme udělat nějakou blbost,čím se prozradíme. Zem se otřásla, jako při slabém zemětřesení. ,,C, c, co to b,b, bylo?" dostal jsem ze sebe a táta mi tak klidně odpověděl: ,,Asi jen pohyb tektonický desek, ve východní části města" ,,ale to jen sto kilometrů daleko od nás, to epicentrum bude asi kde, protože by to jinak mělo obří rozsah na zemětřesení" hned jsem poznamenal. Táta jen kývnul a šli jsme dál, pražce míjely a kabely se vinuly podél stěn a mě se chtělo stále víc být na povrchu v bezpečí a snil jsem o tom jak ten klan zlikviduju ,ale vyrušil mě táta tím, že zde je ta odbočka. Byla to temná úzká cesta, s korytem na vodu na kraji. Celá byla strašidelně tmavá a chladná jako led a byla z ní cítit nebezpečí. ,,Jdeme?" tázal se mne táta a já kývnul, a tak jsme šli.
