Rohan-město záhad

Láska z podzemí

Postupovali jsme k výlezu v údržbárně, aby se Anni najedla a odpočinula si. ,,Tenhle výlez jsem neviděla" řekla a táta odvětil: ,, Tady byla totiž tma a sedačka."   Vylezli jsme ven a dali jí jídlo.  ,,Utekla jsem tunelem, ale za sebou jsem v něm uviděla tři muže, jednoho ležícího a dva, jak se k němu sklání, tak jsem zalezla mezi koleje a byl tam otvor.Dostala jsem se do něj a běžela dál tunelem pod kolejema" pověděla nám a ukousla si jídla. Táta jí řekl, že jsme to byli my a viděli jsme ji. Pak jí ještě něco popovídal, ale to jsem nedával pozor, protože jsem se celý soustředil je na ní a její božský obličej s pihama. Nic krásnějšího jsem jakživ neviděl. ,,Potom jsem běžela nějakou rouro k poklopu jako u ponorky a koukla jsem nahoru, přes sklo co tam bylo a viděla jsem takovou spirálu, co vedla nahoru, ale nemohla jsem ji otevřít, protože byla moc vysoko a já na ten kotouč nedošáhla". Přisedl jsem si k Annie a podal jí šunku, mile se na mně usmála a mně začalo tlouct srdce a začal jsem se tak nervózně culit, Anni se otočila a dala si šunku. Co to sakra děláš ty hlupáku, takhle si jí k tělu nedostaneš a bude si o tobě myslet bůh ví co, řeklo mi mé vnitřní já. Sklapni! okřikl jsem sám sebe, a potom jsem si ještě řekl: ,,Neodcházej, počkej" bohužel jsem to řekl moc nahlas a Annie na mě koukala, jako na nějakého blba. Zeptej se jí na něco, dojmi jí, zašeptal můj vnitřek. Vztali jsme a šli najít ten vchod pod koleje.
     Procházeli jsme se tunelem, kterým jsme sem poprvé přišly a já si řekl, že se Annie na něco zeptám a udělám dojem: ,,Jak se máš?"a oni na mě koukala tak blbě: Jak se mám! Nás tady chtějí všichni zabít, jsme uvěznění v metru, mého otce a ostatní lidi tam vězní a ty se zeptáš jak se mám!? Moje vnitřní já se mi vysmívalo do obličeje a já se cítil příšerně trapně, tak jsem šel k tátovi do předu. Měl jsem takový divný pocit, ale šel jsem dál, dál dopředu, abych byl konečně venku a mohl si užívat normálního světa, oslniz svým talentem Annie a pořídit si vilu, někde daleko od metra. ,,Jsme v tunelu" řekl mi táta a nechali jsme Annie ať nás vede k tomu vchodu. Postupovali jsme zpět k Českému Sází a koukali do škarpy mezi kolejema. ,,Kde to přesně bylo" zeptal jsem se Annie, ale ona nevrle odpověděla, že přesně neví, protože tady byla tma a se nás bála. ,,Tady je to nějaké hlubší a, tady to je"

Ahoj, jen chci říct, že ty kapitoly tady budou asi takhle dlouhé a budu vydávat tohle vždy ve středu a mou druhou knihu Ste Čecha budu vydávat v Pátek. Tak zatím čau.

# Zkoukni mou druhou knihu. #STE ČECH