Rohan-město záhad

Tajná chodba

Už je to nějakou chvilku co jdeme a mně se to už zdá podezřelé, že tady ještě nebyla odbočka. ,,Tati, tady je tma jako v hrobě a mě se zdá, že jsme zabloudily" ,upozornil jsem tátu, ale táta nevnímal. Viděl jsem krysy, jak pobíhají po podlaze a pavouky, kteří stavěli své obrovské bíle zářivé pavučiny a přitom nás pozorovali jejich červenýma očima. Narazily jsme na křižovatku, jedna cesta vedla nahoru a druhá dolů, největší roury vedly nahoru a nejmenší, spíše dráty vedly dolů. Půjdem nahoru, řekl jsem tátovi, ale on nesouhlasil a šli jsme dolů. Ptal jsem se táty, proč nejdeme nahoru a on odpověděl, že to vede jen k větrací šachtě, ve které by mě to rozsekalo na kousíčky. Nechtěl jsem být rozsekán, tak jsem šel za tátou.
      Tady jsou ty pojistky, tak to nahodim ať vydíme na cestu. Světla se rozsvítily a my jsme mohli zhasnout baterky na mobilech. ,,T T Tati,co to tam je" a ukázal jsem na údržbářskou místnost, kde leželo na ovládacím panelu mrtvé tělo údržbáře a za sedačkou nějakého pána. Kouknul jsem s polootevřeným okem na toho muže a měl boty stejné značky, jako ten Rus, asi k nim patřil, nebo tak. ,,No máš asi pravdu" řekl mi táta a já jsem si v hlavě tohle celé zrekunstruoval:
Rus sem přišel, ale údržbář ho střelil, o čem svědší ta rána, a pak přišel druhý příslušník tohoto klanu a kulometem rozstřílel údržbáře a vypnul pojistky, ale kolegy si nevšiml, či ho prostě neodnesl.
,,Co tady hučí?" divil jsem se
,,Nevím, tak se koukni"
,,Že by větrák"
,,Žádný nevidím"
,,Nebo nějaký spotřebič?"
,,Tady nebude nic"
,,Co je to tady pod to deskou" ukázal jsem na dřevěná dvířka a otevřel je.
,,Je to lednička" rozzářil jsem se a dal jsem si plátek šunky. Byla dost plná, našel jsem v ní nějaké jogurty, pár balení šunky, 5 litrů koly a hodně litrů vody. A pak ještě salám, nekrájený a nádherně provoněný. Já zbožňuju salámy. ,,A mohly bychom si je dát tady" řekl táta a sedl si na nádherně vypadající pohovku. Snědli jsme jídlo a vzali si něco na cestu a vydali se dál, ale všimli jsme si plánku, na kterém byla nějaká cesta, která ale měla vchod kus odsud, kousek před tou odbočkou, ze které jsme sem odbočily, tak jsme se jednoznačně rozhodli, že místo toho aby jsme šli tunelem a schovávali se před timi Rusy, tak zkusíme jít touhle cestou a vraceli jsme se tedy zpět. ,,Ještě ,že jsme zaplnuli jen světla v technických chodbách, šachtách a místnostech, jinak by jsme se prozradili" . U místa, kde měl být odbočka byl jen nápis:  за диваном дыра ,ale my vůbec nevěděli, co to znamená, ale vyluštili jsme z toho za pohom, a proto jsme se vydali nazpátek, protože pohom, nebo něco podobného je asi pohovka, takže za pohovkou bude asi ten vchod do té šachty, a tak jsme se vrátili zpět k údržbáři.
   ,,Za gaučem to asi bude teda" pověděl jsem to tátovi a společně jsme  odsunuli pohovku. Byla tam, sice malá ale byla. Naskákali jsme do ní, protože byla v podlaze a šli jsme.
Postupovaly jsme dále a dále, když se přednámi objevilo jiné světlo, než byly na stropech, protože ty nahoře byla úplně žlutá a tlumená. Byla to zase nějaká postava, která se hnedka otočila a utekla. ,, To bude na 100% mimozemšťan" řekl jsem sebejistě tátovi. ,,No, já popravdě nevím, ale půjdeme dál" informoval mě táta a šli jsme dál, světla byla stále víc tlumená a mě se zdálo, že nad námi něco slyším. Ozval se výstřel, já se lekl a uskočil jsem na kraj a něco rozbil. ,,Výborně Jacku, našel jsi nám cestu a támle je nějaké malé okno, to bude asi stanice, přišli jsme k okínku a byly tam koleje,, Skutečně je to stanice, super jsme zachráněni!" radoval jsem se, ale táta mě vyrušil a ukázal mi věci na nástupišti, byly tam tiskařské stroje, zeptal jsem se táty, co to je a on odpověděl: ,,Stroje na tisknutí falešných peněz a tam vzadu je klec s lidmi, a proto byl cítit tomu Rusovi z bot inkoust, támhle je jeden převržený" to mě už ale nezajímalo, za nimi byla klec s LIDMI!