Blacková!

Pozor na Blackovou

Výjimečně jsem před učebnu dorazili pět minut před začátkem vyučování. Sama jsem se divila tomu, že ten kdo nás naháněl abychom si pohnuli, byl sám James Sirius Potter. Nebyla jsem jediná, kdo na něj zíral s otevřenou pusou a oči mi div nevylezly z důlků. ,,Všechno mě bolí. Spal jsem vážně mizerně. Zdálo se mi, že jsi mě umlátil koštětem" skuhral Fred a protáhl se. ,,Někdy mám opravdu chuť to udělat, ale toho koštěte by byla škoda" odvětil Christopher. ,,Škoda by byla mě a mého dokonalého obličeje" Fred ukázal na svůj obličej. ,,Tohle by byla poslední věc, která by mi chyběla" prohodil Christopher suše. Dnes očividně vstal špatnou nohou, protože je od rána nabručený. ,,Nechápu jak tu může někdo takový učit. Vzal si krvezrádce ještě k tomu je to vlkodlak a buzna. A jak může být ta jeho špinavá dceruška tak populární" prošla kolem nás ta zmijozelka, na kterou jsem před Vánoci vysypala květináč. Ani se nesnažila ztišit hlas. ,,Co jsi to řekla?" vyštěkla jsem na ni. ,,Chceš to zopakovat? Klidně to udělám" ta kráva se na mě sladce usmála. Vytáhla jsem hůlku, dvěma rychlými kroky jsem byla u ní a mířila jsem jí hůlkou přímo do obličeje. Ona se jen pobaveně usmívala. O kousek jsem ustoupila. ,,Revertis Fortis" zašeptala jsem a ta holka odletěla dobré tři metry daleko. Rychle jsem k ní přišla a než se stačila vzpamatoval, vzala jsem jí hůlku, která ji upadla. Namířila jsem na ni tu svou. ,,Levicorpus" pronesla jsem a zmijozelka vysela hlavou dolů. ,,Nech mě! Pusť mě! Okamžitě mě sundej!" vřískala. ,,Promiň, ale já nic neslyším. Mimblewimble" usmál se na ni James. Zmijozelka nebyla schopná říct jediné slovo. Hodila jsem na zem její hůlku. ,,Jestli ji sundáš, nebo se pokusíš někoho sehnat, pověsíme tě vedle ní" zavrčel výhružně Christopher na její kamarádku. Ta jen vyděšeně přikývla. James na ni namířil hůlku a něco zamumlal. ,,Radši se pojistit" vysvětlil nám potom. Na obě použil stejné kouzlo, protože ani ona nebyla schopná slova.

,,Vaše chování bylo nepřijatelné! Co jste si mysleli, když jste to dělali? Máte potenciál, to ano, ale využívat toho na něco takového je... Ani to nedokážu popsat! Zklamali jste mě" křičela na nás McGonagallová. ,,Paní ředitelko, můžu za to já. Ostatní nic neudělali" zastala jsem se Jamese, Freda, Christophera a Gerarda. ,,Becco" promluvil James. Šlápla jsem mu na nohu a tím jsem ho umlčela. ,,Co vás k tomu vedlo slečno Blacková?" zeptala se McGonagallová. ,,Ta holka se vysmívala mému otci. Uznávám, přehnala jsem to. Ale bránit jsem ho musela. A můžu za to jen já. Prosím netrestejte je" odpověděla jsem jí. ,,To je lež! Taky v tom mám prsty" vykřikl James. ,,Když trest, tak jedině společně" zapojil se do toho i Christopher. ,,Se slečnou Tornovou si promluvím. Chyba je hlavně na její straně. Ale vy nesete odpovědnost také. Odebírám Nebelvíru sedmdesát bodů. A po skončení vyučování sem opět přijďte. Stokrát mi napíšete: Už nebudu používat kouzla na své spolužáky. A teď jděte. Ať nezameškáte další hodinu. Myslím že profesorové Blackovi vám to taky ještě zopakují" přikázala McGonagallová. Všichni jsme kývli a opustili jsme její kancelář. ,,Díky kluci, ale to nemuselo být" usmála jsem se na ně před chrličem. ,,Merline Blacková. Ty seš naše slunce. Co bychom baz tebe dělali? Navíc jsi naše nejmilejší kamarádka-"
,,Jediná" přerušil Christophera Fred. ,,-Jsi naše nejmilejší kamarádka. A kolik trestů jsi si s námi už odpikala, ikdyž jsi v tom byla nevinně. Moc jich není, ale to necháme být. Nikdy tě v ničem nenecháme samotnou" dokončil svůj monolog Christopher a objal mě. Přidali se k nám i ostatní. Odtáhli jsem se od sebe a otočili jsme se na tátu Siriuse, který právě přicházel. ,,Rebecco Anabeth Blacková! Co jsi to zase provedla?! Tohle se nedělá!" pokáral mě dost naštvaně, ale než jsem stihla cokoli říct, vtáhl si mě do objetí. ,,Jsem na tebe pyšný, jak jsi se Rema zastala, zlato" šeptnul a políbil mě do vlasů.

V noci jsem nemohla spát. Vstala jsem z postele, vzala jsem si knížku a zamířila jsem do společenské místnosti. Na zemi ležel nějaký kluk. Leknutím jsem upustila svou knihu. Přišla jsem k němu, klekla jsem si a zatřásla jsem s ním. ,,Hej vstávej!" promluvila jsem na něj. Nic. Byl jako hadrová panenka. Za kým jít? Cecilia nebo Robert? Jednoznačně Robert. Cecilia by to roznesla po celém hradě a o to nikdo nestojí. Vyskočila jsem na nohy a vyběhla jsem po schodech k chlapeckým ložnicím. Otevřela jsem pokoj Claye, Roberta, Jeffa, Dunleyho a Ethana, přišla jsem k Robertově posteli, poodhrnula jsem závěs a zatáhla jsem Roberta za ruku. ,,Vstávej Roberte. Vstávej" šeptla jsem. ,,Co je? Co se děje?" zmateně se posadil a zamrkal do tmy. ,,Našla jsem ve společence kluka. Nejde vzbudit" pronesla jsem. Robert popadl ze stolíku hůlku, ze země kraťasy a vyběhl z pokoje. Šla jsem za ním. Nasoukal na sebe kraťasy a oba jsme seběhli do společenské místnosti. ,,Je bílý jako stěna. Sotva dýchá. Tohle je kruci blbý. Musíme okamžitě jednat. Není čas budit ostatní. Na. Utíkej na ošetřovnu a vzbuď madame Pomfreyovou. Neumím kouzlit nosítka, musím ho vzít. Jdi!" Robert mi dal jeho hůlku.

Museli jsme čekat na ředitelku. Já i Robert jsme už zhruba dvě hodiny seděli na jednom z lůžek a čekali jsme, až si na nás McGonagallová udělá čas. Pomfreyová nás sem posadila a starala se o toho kluka. Vlastně jsem ani neměla čas přemýšlet. Obecně je to divné. První běhnice, potom blátoplaz a to s Danielem a teď ten chudák kluk. Všechno se to týkalo Nebelvíru. Někdo to přece musí dělat schválně. Ale proč? Proč to někdo dělá? To až tak nenávidí Nebelvír? ,,Není ti zima?" zeptal se Robert a tím mě probral z transu. ,,Mně? To spíš tobě. Máš jenom kraťasy" uchechtla jsem se a následně jsem zívla. ,,Taky nejsi oblečená úplně nejtepleji. Blacková, mám tušení, že na toho kluka použili Cruciatus a jeho tělo to nedalo. Vzhledem k jeho věku" přiznal Robert. ,,Co? Merline, kdo by to udělal? A ještě tak malému klukovi. Je mi ho líto" povzdechla jsem si. ,,Je tu druhým rokem. Rodiče jsou mudlové. Je to divné. I rodiče Daniela a Martina jsou mudlové. Nezdá se ti to divné?" vydechl. Druhý ročník? Vždyť v tom je i Lily, Hugo, Roxane a Louis. Co kdyby se to stalo jednomu z nich? ,,Právě jsem nad tím přemýšlela. Teda o těch rodičích jsem nevěděla. Ale ty běhnice, blátoplaz, Daniel, teď ten kluk. Přijedou za ním jeho rodiče?" zajímala jsem se. ,,Už jsem jim dala vědět, slečno Blacková. Chlapec ještě nemá vyhráno, ale s největší pravděpodobností přežije. Hlavně díky rychlé pomoci. Nechci to zakřiknout, ale asi jste mu zachránila život slečno Blacková. Chtěla jsem se vás zeptat na podrobnosti, ale jsou čtyři hodiny ráno. Zastavte se za mnou zítra, teda už dnes, po vyučování. Nějak se domluvte. Omlouvám se, že jste museli tak dlouho čekat a přeji dobrou noc" McGonagallová nečekal na naší odpověď a odešla.  ,,Tak pojď. Jdeme spát. Zítra asi umřu" prohodil Robert.

Jen co jsme prošli obrazem Buclaté dámy, která se ptala snad ne všechno možné ikdyž jsme ji probudili, mi Sally padla kolem krku a snažila se mě umačkat. ,,Dusíš mě" zasípala jsem. Sally mě pustila a ještě si mě celou prohlédla. ,,Víš jak jsem se bála? Kde jsi byla?" vyhrkla a znovu mě objala. Podívala jsem se na Roberta, kterého Clay propaloval nepěkným pohledem. ,,McGonagallová s námi něco chtěla probrat" odpověděl Sally Robert. Clay mu hodil svou mikinu. ,,Obleč si to" přikázal. ,,Myslíš si, že ti lozím za holkou? Nejsem takový idiot a navíc mám vztahů plné zuby. Taky Blacková úplně není můj typ" Robert si oblekl mikinu, která mu byla očividně velká. Clay má víc svalové hmoty hlavně díky hraní famfrpálu. ,,Vážně jsme spolu nic neměli Clayi. A jestli nevěříš, tvůj problém. Já teď nemám na žárlivé scény náladu" povzdechla jsem si. Sally ode mě odtáhla, znovu mě sjela pohledem a oddechla si. ,,Věřím vám. A víte, že jste mě oba celkem vyděsili? Uprostřed noci mě vzbudila Sally, že nejsi na pokoji ani ve společence a pak jsem si všimnul, že chybí i Robert. A ty, ty idiote, nemůžeš říct, že někam jdeš?" vyčetl Robertovi Clay. ,,Omlouvám se, ale teď jdu spát. A vy by jste měli taky" Robert odešel do ložnic. ,,Taky půjdu. Čekám tě Becco" Sally nám taky vyklidila pole. Clay mě objal a políbil mě do vlasů. Je o hlavu větší než já. Teď si vážně připadám jako medvídek na objímání. První mě málem umačká Sally a teď mě objímá Clay. Ale Clay je až moc opatrný. Jakoby se bál, že se rozpadnu. Cítila jsem se divně. Dost velká část mého podvědomí na mě křičela, abych od něj šla pryč. Ta menší část, že mám zůstat. Vdechovala jsem jeho vůni a nechala jsem se od něj hladit po vlasech. ,,Jsem celkem unavená. Půjdu spát" pronesla jsem a odtáhla jsem se od něj. ,,Dobrou. A už mi to víckrát nedělej" lehce mě líbnul na rty a usmál se na mě. ,,Dobře. Dobrou" pousmála jsem se na něj a odešla jsem spát. Už jsem byla dost unavená. Jsem na sebe zítra zvědavá.

U snídaně se mi zavíraly oči. Chtělo se mi spát. Christopher a James se přetahovali o Fredovu učebnici, Fred dopisoval esej do lektvarů a Gerard se snažil sníst co nejvíc jídla. Fredova esej měla zhruba patnáct řádků nečitelného textu, kde se opakovalo v podstatě jedno a to samé, ale jinými slovy. ,,Myslíš, že mi to uzná?" zeptal se mě Fred. ,,Tak jako vždy" prohodila jsem a zívla jsem. ,,Dnes po sedmé. Co jsi dělala v noci?" Fred s úsměvem nadzvedl obočí. ,,Blbě spala. Co máme dnes za hodiny?" odvětila jsem. ,,Vzhledem k tomu, že máme naprosto stejný rozvrh, ti rád odpovím já. První jsou lektvary, dvě hodiny kouzelných formulí, péče o kouzelné tvory, oběd, dějiny čar a kouzel a studium mudlů" vyjmenoval Christopher. ,,Víš, nerad ti to říkám, ale my máme všichni stejný rozvrh. Já, ty, Blacková, Fred i Gerard" zamračil se na něj James. ,,U Merlinových vousů. To je náhoda" podivil se Christopher. ,,Na to jsi přišel brzo. Je únor" zasmála jsem se. ,,Já do teď nevím, vedle koho sedím na lektvary" mávl nad tím rukou. ,,Se mnou. James s Blackovou a Gerard s Mitchem" přihlásil se Fred. ,,Blacková. Sakra, píchá mě v boku. Jak vy to dáte? Probral se. Přijeli i jeho rodiče. Chtějí nám poděkovat a McGonagallová s námi chce taky mluvit. Dělej vstávej" přiběhl k nám Robert. Okamžitě jsem vstala a vyběhli jsme z Velké síně.