Blacková!

Prázdniny v Itálii? Ne díky

,,Becco!" křikla za mnou Lisa. Merline, jen tyhle holky ne. Lisu, Barbaru, Theresu, Heidy, Susan a Nathali nemám moc v lásce. A to jsou ve stejném ročníku. Převážně Lisa si dost zakládá na svém původu. S ostatníma je normální řeč, ale aby se s ní nepohádaly, chovají se podobně. ,,Co?" otráveně jsem se na ni otočila. Byla tam sama, což mě překvapilo. ,,Vím, že se moc nebavíme, ale myslím, že by jsme to mohly napravit. S rodiči jedeme v létě do Itálie. Chci ti nabídnout, aby jsi jela s námi" Lisa pyšně vystrčila bradu. ,,Musím odmítnout. Prázdniny už mám naplánované a Itálii moc nemusím" mile jsem se usmála a otočila jsem se zpět, s úmyslem pokračovat do Velké síně. ,,Nebuď hloupá, Becco. Přece si nenecháš ujít takovou příležitost" naléhala na mě. ,,Liso, řekla jsem, že ne, tak ne. Nechci do Itálie. Nechci s tebou a tvojí rodinou nikam. Prázdniny si chci užít se svojí rodinou. A už mě prosím neotravuj. Děkuji" povzdechla jsem si a šla jsem do Velké síně na oběd. ,,Konečně jsi tady. Já si myslel, že jsi se na nás vykašlala" zvolal Fred. ,,Zdržela mě Lisa. A už nemám vůbec hlad" odfrkla jsem si. ,,Aspoň něco si vezmeš. Co ti chtěla, že to dopadlo až takhle?" zajímal se James. ,,Abych s ní a jejími rodiči jela na prázdniny do Itálie" odpověděla jsem. Gerardovi zaskočilo, takže mu Christopher musel bouchnout do zad. ,,Řekla jsi doufám ne" dostal ze sebe Fred. ,,Samozřejmě. Vždyť já s ní nevydržím ani pět minut" přikývla jsem a ukradla jsem Jamesovi pár těstovin. ,,Víš jak jsme se lekli? Abych pravdu řekl, Lisu nenávidím snad stejně jako některé zmijozelské" huhlal Gerard opět s plnou pusou. ,,Tobě aspoň nezničila chuť k jídlu jako mně. Doslova mě vytočila. Vždyť se spolu ani nebavíme" rozčilovala jsem se. ,,Ona o to ale očividně stojí. Je přece z bohaté kouzelnické rodiny a ty taky" pronesl s ironií Christopher. ,,Mně je ale úplně jedno z jaké je rodiny. Hlavně já se s ní bavit nechci a nebudu" trvala jsem si na svém. ,,Právě jsem se ujistil, že pořád uvažuješ logicky" usmál se Fred. ,,Proč bych neměla?" nadzvedla jsem obočí. ,,Máma říká, že láska změní uvažování. Tak jsme měli strach, jestli nám pořád uvažuješ logicky. To víš. Už tři měsíce chodíš s Clayem" vysvětlil Christopher. ,,Tak tohle může napadnout jenom vás" nevěřícně jsem pokroutila hlavou. ,,Já říkal, že je to pořád ona" poukázal Gerard. ,,A nevíš kdo by to asi měl být? Já vážně někdy pochybuji o vašem psychickém zdraví" zamračila jsem se. ,,Urazila jsi mě" otočil se na mě James. ,,No promiň. Nechcete jít do knihovny?" změnila jsem téma. ,,Kam?" nechápal James. ,,Ty jsi tam ještě nebyl. Rád. Chtěl jsem si napsat tu esej do přeměňování" kývnul Gerard. ,,Já taky. Jde ještě někdo?" přeletěla jsem Jamese, Christophera a Freda pohledem. ,,Já jdu. Stejně bych neměl co dělat" přidal se Fred. ,,Něco by se vymyslelo. A určitě by to bylo lepší než knihovna" namítnul Christopher. ,,Třeba kouzelnické šachy" přitakal James. ,,Já ty svoje ztratil" oznámil Christopher. ,,David má" mávl nad tím rukou James.

,,Z tohohle patnáct řádků neudělám. Vidím to minimálně na dvojnásobek" Fred se začetl do knihy, ale hned toho nechal. ,,Víc řádků je lepší známka a lepší známka a víc řádků je pochvala od McGonagallové. A kdyby jsi to napsal čitelně, možná nám i přidá body" poradil mu Gerard. ,,Jenže já to líp psát neumím. A v delším textu dělám kaňky" namítnul Fred. ,,McGonagallová bude ráda za něco. S kaňkama nebo bez, to je jí jedno" ujistila jsem ho. ,,Stejně bude naštvaná na Christophera a Jamese, protože přijdou jen s blbou výmluvou. Bude to něco typu: Omylem jsem to poslal našim místo dopisu" usmál se Fred. ,,To už tu bylo třikrát. Svede to na moji kluběnku" vyvedla jsem ho z omylu. ,,Poprosili mě, abych jim to dal opsat. Z mých dvou stran si vypíšou asi sedm řádků. To jí pak odevzdají" opravil nás Gerard. ,,Chtěli by jste spíš žábu nebo myš?" změnil téma Fred. ,,Kluběnku" usmála jsem se. ,,Myš. Žába je na mě moc slizká. Jako had" při téhle myšlence se Gerard zamračil. Nenávist ke Zmijozelu se nás prostě pořád drží. ,,Proč se ptáš?" zajímala jsem se. ,,Táta mi řekl, že mi koupí nějaké zvíře. Rozhoduju se mezi žábou a myší" odpověděl mi. ,,Myš. Žáby jsou nechutné" nakrčila jsem nos. ,,Neurážej žáby. Mohlo by se ti stát něco ošklivého" napomenul mě Fred. ,,Vyhrožuješ mi žábami? Maximálně se mi o nich bude zdát" pousmála jsem se. ,,To je vážná věc. Nesměj se Blacková" přidal se k Fredovi Gerard. ,,Vždyť já se nesměju" zvedla jsem ruce v obranném gestu.

S klukama jsme se rozhodli jít navštívit Hagrida. Šli jsme hned po škole, ale odcházeli jsme až těsně před večeří. Hrozně dobře jsme si popovídali a taky jsme se hrozně nasmáli. Na večeři jsme šli ještě pořád s úsměvem na tváři. ,,Kde jste byli lidi? Hledala vás McGonagallová" oznámil nám Mitch. ,,Když nám něco chce, tak si nás najde. Vždycky si nás našla" odfrkl si James. ,,A Blackovou sháněl Clay. Vypadalo to, že má strach" dodal ještě David. ,,Pořád jsi na něj naštvaná? Vždyť už je to týden" otočil se na mě Christopher. ,,Říct to někdo tobě, nepromluvíš s ním už nikdy" opáčila jsem. ,,Pravda" poukázal Fred. ,,Proč se na nás dívá polovina učitelského sboru?" zeptal se Gerard. ,,Bude to mít něco společného s tím, proč nás sháněla ředitelka" pronesl James. ,,Najdeme ji?" Fred nadzvedl obočí. ,,Není potřeba pane Weasley. Jsem zde" ozvala se za námi McGonagallová. My jsme se na ni jako na povel otočili. ,,Paní ředitelko" zazubil se James. ,,Máte problém" zavrčela na nás. ,,Co?" vyhrkli jsme všichni naráz. ,,Dnes ve třetím patře vybouchlo brnění. To brnění, do kterého podle pana Filche schováváte paní Norrissovou" odpověděla nám. ,,Víte, ikdyž to tak možná nevypadá, tak mi to nebyli. To brnění trochu potřebujeme a máme ho rádi. Máme k němu silný citový vztah" bránil nás Christopher. ,,Mohli jste někoho zranit" kárala nás dál. ,,My jsme to nebyli" trvala jsem si na našem. ,,Paní ředitelko, opravdu za to nemůžou. Byl jsem to já" přiznal se Thomas. ,,Jaký jste k tomu měl důvod pane Finnigane?" otočila se na něj McGonagallová. ,,Bylo to omylem" vydechl Thomas. ,,Po večeři se za mnou stavte. A vám se omlouvám. Dobrou chuť" přikázala a odešla. ,,Kdyby jsme věděli, že jsi to byl ty, tak se přiznáme" podívala jsem se Thomase. ,,Nevím proč by jste měli. Ale děkuji" mrknul na mě a šel si sednout za Robertem, Clayem a Barnabym. Clay se na mě podíval. ,,Měli by jste si promluvit" prohlásil Christopher. ,,Chci omluvu. Jinak se není o čem bavit" posadila jsem se k Jamesovi. ,,Ach Blacková" povzdechl si Christopher a vydal se k místu, kde ta čtveřice seděla. Něco Clayovi řekl, ten mu něco odpověděl, pak se do toho vložil Robert, Clay zase něco řekl, Christopher rozchodil rukama, až Thomase praštil, Thomas něco řekl, Clay se zatvářil jako mučedník a Christopher odešel zpět k nám. Posadil se vedle mě a usmíval se jako idiot. ,,Tak?" vyzvídal Fred. ,,Podle mě se o tebe víc zajímá Robert než Clay a po večeři máte s Clayem schůzku ve společence" zamrkal na mě. Já ho snad prokleju.

Stála jsem naproti Clayovi se založenýma rukama a čekala jsem co z něj vyleze. ,,Becco, omlouvám se za to, co jsem ti řekl. Nebylo to ode mě úplně hezké" dostal ze sebe po třech minutách zírání si do očí. ,,To teda nebylo. Říct holce a ještě svojí holce, že nemá fyzičku je jako kopat si hrob"
,,Vážně mě to mrzí"
,,Je to týden Clayi. Přišel jsi až po týdnu a ještě ti Christopher musel říct"
,,Ty jsi ho poslala?"
,,Ne. Sebral se a šel, protože ho to štvalo"
,,Nevěděl jsem jak se omluvit"
,,Nechci ti nic říkat, ale pokud vím, bavíš se s Robertem. Ten chodil se Cecilií. A té se omlouval nespočetněkrát. Stačilo otevřít pusu a zeptat se"
,,Měl celkem dost práce"
,,Budeš se vymlouvat na Roberta a na to, že má moc práce? To je ubohé"
,,Já vím. Thomas, Barnaby a Robert mi to dávají pěkně sežrat. Ale kdyby mě to nemrzelo, tak tu nestojím"
,,Vypadá to, že tu stojíš z donucení"
,,Tak to se omlouvám. Becco, opravdu mě to mrzí. Jsem idiot a nepřemýšlel jsem, když jsem ti to řekl"
,,Odpouštím ti"
,,Vážně?!" vykřikl nadšeně. Přikývla jsem. Okamžitě mě objal, div mě nezadusil. První se tváří lhostejně a pak se div nepřetrhne štěstím. Někdy fakt pochybuji, že je normální. Ještě mi vtiskl malý polibek na rty a usmál se na mě. Ten buřtík z prvního ročníku se na nás díval celkem děsivě.