Přátelé

347 15 0
                                    

Vzbudily mě podivné zvuky. Tušila jsem, že to bude jedna z mých spolubydlících. Rozhrnula jsem závěsy a vylezla jsem z postele. Sally ležela s hlavou mimo postel, ani se neobtěžovala se převlékat nebo si zatahovat závěsy. Brigitte měla pořád závěsy zatažené, zato Taylor je měla roztažené a postel byla prázdná. Vydala jsem se do koupelny a uviděla jsem Taylor, jak sedí u záchodové mísy celá bledá. ,,Je ti blbě, co?" klekla jsem si k ní. ,,Hrozně. Pomůžeš mi vstát?" prohrábla si vlasy. Postavila jsem se a pomohla jsem jí na nohy. Vypláchla si pusu a opláchla si celý obličej. ,,Určitě dnes nebudeš jediná" vyšly jsme z koupelny a Taylor si lehla na postel. Přešla jsem k Sally a vrátila jsem ji zpátky na postel. ,,Becco seš to ty? Moje hlava" zaskučela. ,,Přinesu ti mokrý ručník. A pokusím se sehnat vám něco na tu vaši kocovinu. Ikdyž nevím, jestli na tom nebude stejně jako vy" zamumlala jsem a přešla jsem k posteli Brigitte. Opatrně jsem rozhrnula závěsy a podívala jsem se na dotyčnou blondýnku. Spokojeně oddechovala rozvalená přes celou postel. Myslím si, že to dnes bude jako každý jiný den. Mám docela hlad.

O víkendu je normální, že u stolu nesnídá moc lidí, ale když jsem se podívala k našemu stolu, bylo tam tak deset lidí a těch deset lidí mělo očividně řádnou kocovinu. Vydala jsem se za Mitchem, který seděl osamocený. ,,Dobré ráno. Hleďe na to, že jsi tu sám, je to u vás podobné jako u nás, že? Sally a Taylor si přivlastnily záchodovou mísu a Brigitte je spíš utahaná. Vy jste na tom jak?" zeptala jsem se. ,,Davidovi je blbě, Rupertovi se nechtělo z postele, Gerard by měl každou chvilku přijít, James přišel až těsně před pátou společně s naším zamilovaným párem, takže James i ty dvě hrdličky spí. Jen ať spí co nejdéle, to jejich cukrování mi zvedá cukr v krvi" pousmál se. ,,Až na to přijdou zmijozelští budou mít blbé kecy" povzdechla jsem si. ,,Ahoj lidi. Jak jste se vyspali?" přisedl si k nám Gerard s Fredem. ,,Spala jsem pět hodin, ale za to dobře" usmála jsem se. ,,Asi tak jako ty. Zbytek ještě chrápe?" odpověděl Mitch. ,,Kromě Jamese jsou všichni tuhý. Ani se nedivím. Všichni byli nalití" chopil se slova Fred. ,,Jak to, že jsi tu bez Christophera?" změnila jsem téma. ,,Spí. Až se vzbudí a zjistí, že jsem pryč, zalarmuje Jamese, Ruperta i Davida. Ti budou šťastní" zasmál se Fred. ,,To není dvakrát rozumné. Provokovat Christophera" poznamenal Gerard. ,,Riskuju odpoledne v klidu. Chvilku se mnou nebude mluvit a pak přijde s prosíkem. Jako by jste ho neznali" odfrkl si Fred. ,,Mám za to, že my čtyři budeme po snídani dřív než se probudí" mávl nad tím rukou Mitch. ,,Taky si myslím. Proto se nestresuju" zazubil se Fred.

Neděle byla až moc klidná. Většina dospávala včerejší oslavu, takže ve společence bylo jen pár prváků, kteří probírali podrobnosti ze včerejška a předháněli se v tom, kdo viděl větší voloviny Jamese, Thomase a Christophera. A to neviděli to hlavní. Asi čtyři druháci, co si psali úkoly po Fredovi pořád pokukovali. Už byli opravdu otravní. Archie s Kate se choulili na parapetě a o něčem si šeptali, Robert si sem pozval primusku z Havraspáru, protože nebyl schopný jít do jejich pracovny, aby sepsal hlídky. Gregory s Lukem si prohlíželi už po několikáté Famfrpál v průběhu let a nakonec tu byli Garry, Ian a Sophie, kteří hráli kouzelnické šachy. Ian a Sophie proti Garrymu. Celkem mě těší, že se Sophie baví i s někým jiným než se mnou, Taylor, Kate, Carlou a Ianem. ,,Blacková, můžu se zeptat na něco důležitého?" oslovil mě šeptem Fred. ,,Jasně. Spusť" pobídla jsem ho. ,,Myslíš si, že to Christopher myslel vážně? Že mě opravdu miluje?" zeptal se. ,,Neviděl jsi, jak se na tebe kouká? Přijde mi, že od té doby, co jsi se vrátil z Egypta se na tebe dívá trochu jinak než na kamaráda. Mám za to, že ano. Ale ty jsi ten, co s ním chodí. Myslíš si něco jiného?"
,,Asi potřebuju čas to vstřebat. Já nevím. Ani si nejsem jistý, jestli jsem na kluky. Promiň, že tě tím zatěžuju"
,,Nezatěžuješ. Co tě to napadlo? Jsme přátelé, Frede. Můžeš mi říct cokoli co tě trápí. Měl by jsi si promluvit s Christoperem. Svěřit se i jemu, aby věděl, že mu důvěřuješ. Důvěra je základní stavební kámen vztahu. Já Clayovi taky důvěřovala, ale můj vztah byl katastrofa, takže tím bych tě poučovat neměla. Christopher o tom přemýšlel delší dobu. Měl čas si to uležet v hlavě a přiznat si to. Ty jsi ten čas neměl. Musíš se s tím smířit a nebo si přehodnotit priority"
,,Mám strach mu to říct. Nechci zničit naše přátelství"
,,Pravda, už to nebude jako dřív. Z tvého nejlepšího kamaráda se rázem stal tvůj přítel. Musíš si na to zvyknout. Ale tvůj nejlepší kamarád z něj nezmizel. Nemusíš se bát"
,,Asi jo. Jen jsem to potřeboval slyšet. Díky Blacková"
,,Nemáš za co Frede. Kdykoli budeš potřebovat, neboj se za mnou přijít. Jo a na dodání odvahy je tu James" usmála jsem se. ,,To vím" kývnul s úsměvem.

Blacková!Kde žijí příběhy. Začni objevovat