Adalyn se na svého nového souseda těšila, i když v hloubi duše se bála víc než si myslíte. Jako správná hostitelka a kamarádka vždy ráda rozdávala, takže se rozhodla upéct nováčkovi sušenky. Je velice dobrá kuchařka a dokáže učarovat úsměv každému kdo ochutná její jídlo. Čerstvě upečenou sladkost vložila do plátěného košíku s ubrousky aby to taky nějak vypadalo. S nervózním úsměvem vkročila ze dveří a hned naproti zaťukala, tento byt byl jediným volný, jaká náhoda. Jemně zaťukala na oné dveře a vyčkávala až jí půjde někdo otevřít. Když se otevřeli dveře, naskytl se jí pohled na mladého muže s lehkým strništěm
,,Jsem Adalyn, vaše nová sousedka, moc mě těší" usmála se od ucha k uchu a podala mu ruku, on jí samozřejmě přijal ale s nejistým úsměvem
,,Také mě těší, jsem Joe ale já tu nebydlím, přišel jsem jen na návštěvu" s pobaveným výrazem se podíval na Adalyn, rusovlasá dívka se cítila nehorázně trapně a cítila jak se jí do tváří hrne krev.
,,Joe kdo tam j..e" dívka zvedla pohled na onoho muže. Poznala ho. Poznala by ho vždycky. Ta jeho tvář se ji zarila do paměti
,,Aa Pallerová, co ty tady" s lehkým úsměvem na ní upřel své modrozelené oči
,,To bych se měla zeptat spíš já ne?" Její tvář zvážněla
,,No já tu budu bydlet asi příštích šest měsíců" opřel se o dveře a celou jí oskenoval svým šibalským úsměvem
,,Vy se asi už znáte ne?" Pozvedl obočí Joe, ano znali se moc dobře
,,Ano známé se... Jsem ti upekla sušenky na přivítanou. No tak já už půjdu" rudovlasá dívka dala blonďákovi košík se sladkým pečivem
,,O děkuji, snad si to neotrávila" ušklebil se blonďatý muž a pozoroval jak naštvaná Adalyn odchází
,,Co si ji udělal" otázal se Joe svého nejlepšího kamaráda
,,To je na dlouho" s úsměvem na tváři zavřel dveře, za to rusovláska byla nešťastná. Nechtěla ho vidět, už nikdy. Vadila jí jeho přítomnost. Vůbec se nezměnil. Do teď měla, dá se říci, krásný život jen s jedním blbečkem, Jamesem. Sice už to jsou dospělí lidé ale měla strach že ji zase začne dělat ze života peklo. Navíc když teď bydlí hned vedle. Její kamarádka, sedíjíc v obývacím pokoji, si toho všimla
,,Co se stalo?" zeptala se ustaraně brunetka a položila ji ruce na ramena.
,,Jones..." povzdechla si Adalyn a navázala oční kontakt
,,Tenhle parchant?! Jdu ho zabít" tohle dívce vykouzlilo úsměv na tváři. Je za ni hrozně ráda, vždycky jí podrží
,,Prosim tě... Ale bude to těžký no" usmála se a posadila na pohovku. Pořád si říkala že tohle není možný
,,To on je náš nový soused?!" vykřikla až Adalyn leknutím nadskočila. Melanie byla opravdu naštvaná protože věděla jaký Ben opravdu je
,,Ano je... Snad to přežijem" napila se vody ze své sklenice a uživala si toho ticha. Věděla že to její nejlepší kamarádka nenechá jen tak. Na střední chodily spolu takže Jonese znaly obě. Vždy když byla Mel s ní a Ben si rýpnul tak se jí vždy zastala ať to bylo cokoliv. Na ni se mohla spolehnout. Ale hlavou ji vrtal jeden člověk, ten samý jaký je hned naproti jejich bytu. Ten který ji štval a nikdy mu to nedopustí
°°°
Další kapitola za mnou :D
Myslíte že se Adalyn snese Bena?
Doufám že se vám to zatím líbí uwu
·Littlie·
ČTEŠ
The past doesn't matter |ben hardy|
Fanfiction,,Vždycky mi na tobě něco vadilo" podíval se na dívku svýma smaragdově zelenýma očima ,,Tvůj drzý úsměv, prozíravé oči a neposedné vlasy" vzhlédnul zpátky na oblohu plnou hvězd ,,Pak jsem zjistil, že jsem to miloval"
