The past doesn't matter |ben hardy|

·chapter six·

,,To nemyslíš vážně" dívka si sedla na pohovku zatím co propalovala pohledem svojí nejlepší kamarádku

,,Samozřejmě že myslím" brunetka si založila ruce na hrudi

,,James není pro tebe ten pravý, víš to" myslela si že se zbláznila

,,Ale je! Navíc je jediný kdo o mě stojí" sedla si vedle rusovlásky s smutným pohledem. Dívce jí bylo líto, kamarádky se přece podporují. Mlčky ji objala a pozbudivě usmála

,,Promiň, ty víš že já to nemyslím zle"  dala jí ruce kolem ramen

,,Ale nebudeš si ho vodit sem" dodala a odešla do svého pokoje kde na ní čekala milovaná kniha kterou strašně dlouhou dobu odbívala. Chtěla se dostat zpátky do děje, ale hlavou jí proudilo snad miliony myšlenek. Když se přistihla při myšlení na blonďáka málem si vlepila. Ale musela uznat že je hezký... Taky milý... A ochotný... Co to dělám?! Pomyslela si a chtěla pokračovat ve své rozečtené knize ale její kamarádka měla nejspíš jiný plán. Hlasitě zabouchla vchodové dveře. Co se stalo? Dívka jí napsala smsku proč odešla. Odsekla ji Jdu za Jamesem. Toto nechtěla řešit... Zase se nemohla vůbec soustředit a vše ji rozptylovalo. Nakonec se rozhodla zajít si do města a něco málo nakoupit, protože pak měla v plánu uvařit oběd. Jak se zdá, venku pršelo, takže nějak lehké oblečení nepřipadalo v úvahu. Oblékla se do pořádného svetru a džínů. Na sebe velký kabát a nakonec si vzala deštník, kabelku s věcmi a mohla vyrazit. Popravě, byla věští zime než čekala. Sice měla na sobě nabalené vrstvy a vypadala jako sněhulák, ale vítr byl neúprosný. Po dlouhém přemlovaní si sedla do malé kavárny, kde se rozhodla být po dobu než déšť ustane. Vážně se rozhodla ve správný čas jít nakupovat

,,Taková náhoda" opatrně odvrátila pohled od okna a chytala se podívat do tváře onu člověku. Nečekala ho

,,Veliká" dál už nic nestihla říct protože číšnice přinesla její objednávku. Ben si bez vyzvání sedl naproti ní a podepřel hlavu dlaněmi. Znervózňovalo ji to

,,Co tu děláš" napila se svého horkého čaje a čekala na odpověď

,,No asi nejspíš to samé jako ty" usmál se. Vypadal jako zmoklá slepice

,,Já jsem chtěla na nákup, ale netušila jsem že bude takhle pršet" odvětila s ledovým klidem

,,Já taky nějak tak" jeho zelené oči rudovlasou dívku furt pozorovaly. Chvíli si říkala jestli by utekla bez zaplacení co nejdál i v dešti. Nakonec tuto myšlenku vyhodila z hlavy, protože nechtěla zmoknout. Blonďák si též objednal, ale místo čaje kávu. Po dlouhé chvíli ticha našli konverzaci která byla výhodná pro obě strany. Dostali se dál než čekali

,,A co si dělala pak když jsi se odstěhovala z Bournemouthu do Londýna" otázal se. Adalyn sice neměla chuť o tom mluvit ale budiž

,,Šla jsem na univezitu, kterou také úspěšně dodělala. Vtipný je, že i když mám takové vzdělání tak jsem stejně skončila jako barmanka" falešně se usmála a pohledná do jeho očí

,,Ale vždyť umíš hrát. I zpívat. Ve škole si hrála v muzikálu" udiveně se na dívku podíval

,,To je sice pravda, ale tohle by mě neuživilo. Hraní ani zpěv" vysvětlila mu

,,A nechceš si zahrát v Bohemian Rhapsody" zakuckala se

,,Vtipkuješ" nejspíš se i udusila

,,Ne vážně. Mohla by si hrát třeba jen kompara nebo něco většího. Stejně někoho teď hledají" nemohla uvěřit tomu co slyšela. Nezmohla se na nic než úsměv. Chytla ho za ruce a pomalu začala vyšilovat. Vstala a pevně ho objala. Byla neskutečně ráda, že by tohle zařídil, ale proč by to dělal kvůli ní?

,,Jsem rád že máš radost" chvíli tam stáli v objetí než si Adalyn uvědomila co dělá. Rozpačitě pohlédla ven z okna, přestalo pršet takže už mohla ven

,,Můžu s tebou" zeptal se blonďák když viděl že se rusovlasá dívka obléká

,,Jasně" zářivě se usmála. Panebože co se s tebou děje. Nakonec po boku chlapce vyrazili do nejbližšího obchodu s potravinami kde též nakoupili každý své potřebné věci. Docela se sblížili, až by jste řekli že jsou pár. Cestou dělali samé blbosti které byly v některých okamžicích nebezpečné. Jim to zřejmě nevadilo. Rozesmátí každý zapadli do svých bytů

,,Melanie" dívka křikla přes celý byt jen odezvy se jí nedostalo. Byla nejspíš furt u Jamese. Rychle ještě otevřela dveře, naštěstí stihla Bena než zavřel jeho dveře

,,Nechceš se stavit na oběd?" stojící furt ve svém kabátu se optala muže přímo proti ní

,,Rád" oba se svlékli z vrstev oblečení a došli do obývacího pokoje spojenou s kuchyní. Určitě si myslíte že je to stísněné ale ne, na tak levný být tu bylo místo pro čtyř členou rodinu

,,Chceš něco k pití?" zeptala se Bena zatím co si dělala rozcuchaný drdol

,,Vodu prosím" sedl si na pohovku a pozoroval Adalyn jak mu dává onen nápoj

,,Budou špagety" oznámila mu v průběhu vydávání nákupu. Souhlasně kývl hlavou a trochu se porozhlédl po obývacím pokoji. Měla tu nádherné fotky s její kamarádku, rodinou i ze školy. Vzpomněl si co jí na střední dělal. Bylo mu Adalyn líto protože ona si tohle nezasloužila. On už dospěl a věděl že byl debil

,,Au!" vyrušila ho dívka. Rychle k ní přiběhl

,,Co se stalo" vystrašeně se díval na rusovlásku s krvácejícím prstem

,,To nic, řízla jsem se" pustila na postižené místo vodu aby umyla krev

,,Kde máte náplasti" odvětil pohotově

,,Vážně to nic není, nemusíš si děla-" nestihla to doříct

,,Kde je" řekl rázně. Šel z něj strach

,,V koupelně ve skle" nakonec povolila a Ben mohl dojít pro náplasti. Přinesl to a nalepil onu věc na její prst

,,Nemehlo" zasmál se

,,Budu krájet já, nechci mít na svědomí to že si uřízneš prsty" nakonec se z toho vyklubalo že vařil Ben... Kdo by to čekal? Ale bylo vtipné ho pozorovat jak mu to nejde, on by byl schopný spálit i puding. Nakonec se z toho vyklubala příjemná večeře a musela uznat že není tak špatný kuchař, jak to před chvílí vypadalo.

,,Bylo to vynikající" promluvila ještě s plnou pusou

,,Já jsem skvělý kuchař, si snad o mně pochybovala" promluvil egoisticky a položil si dlaň na hrudník. Přesunuli se na pohovku kde mohli pokračovat ve své konverzaci

,,Měla si vůbec někdy přítele?" vybalil a vůbec to nenavazovalo na to o čem si před chvílí povídali. Tuhle otázku nečekala

,,Jo měla, ale nevycházelo nám to" ušklíbla se a zeptala se jeho tou samou otázkou

,,Byl to dlouhý vztah, téměř deset let... Ale už to nebylo jako za začátku. Chovali jsme se k sobě jako by jsme měli celibát..." nad tímto se rezatá dívka musela zasmát, bylo jí jeho líto že jim to nevydrželo, ale furt to bral s humorem. Což na lidích měla snad nejradši. Mlčky seděli naproti sobě a hleděli do očí, oba neměli teď rozum na správném místě. Byli omámeni tím druhým. Sice chvíli váhala ale už to neřešila. Chtěla ochutnat jeho rty. Chtěla být s ním. Jenom s ním. Přerušila tu vzdálenost mezi nimi. Oba do toho vložili tolik vášně, až se jim nechtělo odtrhnout od toho druhého. Nevěděli co říct, protože tohle nečekal ani jeden z nich

,,No já už asi půjdu" zvedl se a popošel k vchodovým dveřím. Otevřel jej a chystal se odejít ale Adalyn ho zastavila svým polibkem

,,Děkuju za nádherný den" usmála se. Zaplula zpátky do bytu. Plácla sebou o postel a v rozpacích přemýšlela proč a hlavně jak se to mohlo stát. Snad ho miluje? Že by to byla pravda...?

°°°

Popravě jsem tohle psala dlouho a rozmýšlel jestli je to aspoň trochu přijatelný :Dd
Tahle kapitola je historicky první kde se konečně Adalyn zamilovala do Bena! Gratulace :Dd <33

·Littlie·