,,Připadám si jak v létě" zasmál se chlapec držíjící dívčinu ruku
,,Proč si myslíš že mám šaty" usmála se a nasadila sluneční brýle
,,Moc ti sluší" dál jí letmý polibek na vlasy. Červenající se rudovláska tiše poděkovala. Popravdě nevěděli kam mají jít dříve. Nechtěli si ujít ani jeden kousek nádherného Londýna. Sice Adalyn tu žije poměrně dlouho a Ben jen chvíli, ale ví toho více. Pamatuje si že v Dějepisu byl nejlepší, i když profesor byl na něj zasedlý, kvůli jeho chování.
Pamatuje si jak ho seřval, díky rusovlásce, která ho napráskala kvůli tomu že byl tajně na mobilu. Do teď si pamatuje jeho výraz. Nikdo profesora neměl rád. Páchnul jako hřbitov, byl trochu úchyl a hlavně přilepšoval tupým a načančaným pipinám, které ani se zajímaly jen o to jak velký mají výstřih. Na školu se dostaly snad kvůli bohatým tatínkům. Adalyn tento typ holek nesnášela
,,Pamatuješ si na profesora Danielse?" zasmála se dívka. Blonďák se zakřenil na vzpomínku na něj
,,O něm mi ani nepovídej... A co ještě Smithová" namítl že existoval horší učitel. Navzájem si připomínali jejich cestu střední školou. Ale museli uznat, že i když to pro ně byl horor, furt převažovaly ty dobré momentya chvíle. Jak jejich třídní škrábal na housle, jak se polovina třídy ztratila na výletě do Německa, jaké měli přespávačky ve škole, kde si vyprávěli strašidelné příběhy a málem dostali infarkt když je jejich spolužák vystrašil. To je to, co se nedá zapomenout. Přes všechny překážky které si navzájem způsobovali, tak to nebylo špatný, spíše přesně naopak. Nejlepší bylo to, že měli pro něco hlasovat. Samozřejmě byly dva týmy, holky a kluci. Problém byl ten že holek bylo více takže vždy vyhrály
,,Jsem rád, že jsem měl tuhle třídu" dívka rozhodně souhlasila. Byli tak zabraní do jejich debaty, že si nevšimli že už jsou na místě určení.
Westminsterský palác neboli Parlament spojeného království. Rudovláska byla trochu zaskočená jeho znalostmi o tomto místě. Cítila se jak s průvodcem
,,Nejlepší je samozřejmě tohle" poukázal kousek vedle
,,Tohle je moje velké Já" přešel stranou a zadíval se na vysokou hodinovou věž. Zasmála se nad jeho hláškou. Milovala se dívat na tyto hodiny když byl večer, osvícení tomu dodávalo dramatičnost. Tentokrát jediným zrojem světla bylo slunce. Popravdě dnešek byl jeden z nejlepších. Za celou dobu se hrozně nasmáli, i když výlet ještě nebyl u konce. Poslední zastávka bylo Londýnské oko. Adalyn měla strach z výšek, jenže Ben byl neúprosný a zatáhl ji tam. Byli úplně nahoře
,,Neboj se, podívej, nádherný výhled na Londýn" usmál se chlapec. Dívka zakroutila hlavu na nesouhlas a svůj obličej měla složenou na chlapcově hrudi
,,Slibuji, že se ti nic nestane" řekl klidným hlasem a pozvedl její bradu do výšky jeho očí. Měla jeden tlustý knedlík v krku, když se rozhodla podívat se na výhled. Teď si připadala docela trapně, protože to nebylo hrozné, právě naopak. Blýskající se hladina Temže a nádherné město
,,Já ti to říkal" pousmál se a položil dlaň na její stehno
,,Vyfotíme se?" odvětila a blonďák přikývl. Vzala její mobil a společně se vyfotili u tohoto výhledu. Aspoň mají památku. Pár posledních jízd si náramně užili, dělali blbosti, povídali. Jako hřeb dnešního dne byla restaurace. Sice bylo trochu nepříjemné, když nějaké holky přišli za Benem pro podpis, ale chápala to. Znají ho z jiných filmů a seriálu. Dalo by se říci, že se poklidně najedli. Měli čas na to, aby se prošli po malebné ulici, která měla svoje kouzlo. Malé obchůdky s ručně dělanými nápisy
,,Počkej tu prosím a nekoukej se" odběhl, neví kam. Přece se nemohla koukat. Po chvíli rozplývání se nad štěnětem, které bylo přivázáné u lampy čekající na svého pána, uslyšela přicházející kroky. Otočila se a uviděla Bena, který drží jednu rudou a nádhernou růži
,,Bene..." vydechla. Zahleděla mu do jeho očí. Za onu květinu dostal polibek na rty, který zpečetil přitáhnutím do obětí
,,Pane Hardy, čím dál tím víc mě překvapujete" ušklíbla se na něj rudovlasá dívka a rukou v ruce odešli z onoho místa.
•••
,,Jak si mluvil o té práci v Bohemian Rhapsody..." začala dívka, ležící v chlapcově náruči
,,Myslíš si že by to bylo zrealizovatelné?" vstala aby se mohla napít vody. Blonďák se na ní upřeně díval
,,Mluvil jsem s režisérem... Ale role už byly zaplněné" odmlčel se. Trochu zklamaně zklopila hlavu
,,Ale! Má tu něco, můžeš být pomocnice choreografky!" vypadal poměrně nadšeně. Dívka též. Byla by to pro ní aspoň se trochu podílet na tomhle skvostu, sice málo ale furt nějak
,,Vážně?" v očích měla jiskřičky naděje
,,Myslím že jo, Polly říkala že by někoho potřebovala. Aspoň by jsme jí pomohli" usmál se. Dívka po něm skočila, div ho nezabila
,,Panebože... Děkuji!" věnovala mu dlouhý a vášnivý polibek
,,Takže kdy tam půjdeme?" chovala se jako dítě, které mělo jít rozbalovat dárky. Připadala mu roztomilá
,,S největší pravděpodobností zítra, ale musím to ohlásit dopředu, aby jsme je tím nepřepadli. Ale myslím si že si tě Polly oblíbí" odvětil a podíval se na hodinky
,,Promiň budu muset jít. Máme něco s Joem, ale ozvu se ti" vyhoupl se na nohy a políbil dívku na její rozcuchané zrzavé vlasy. Na rozloučenou mu zamávala a užívala příjemného ticha. Občas přemýšlela jestli to s Benem není jen takový "úlet". Přeci jen může být. Ani jeden si sice nemyslí že je to jen nějaké poblouznění, ale může to tak být. Přeci si k sobě našli cestu jen před týdny... Chodí spolu den, tak nikdo nemůže vědět jestli to je tak, či onak.
°°°
Dobrý den přátelé!
Jaký jste měli den?
Momentálně jsem docela na nervy, protože máme recitační soutěž :))
( asi to zkazim... ehm určitě )
Ale to nevadí :Dd
No doufám že se vám tato kapitola líbila, i když byla v podstatě o ničem no, co se dělat :Dd
·Littlie·
ČTEŠ
The past doesn't matter |ben hardy|
Hayran Kurgu,,Vždycky mi na tobě něco vadilo" podíval se na dívku svýma smaragdově zelenýma očima ,,Tvůj drzý úsměv, prozíravé oči a neposedné vlasy" vzhlédnul zpátky na oblohu plnou hvězd ,,Pak jsem zjistil, že jsem to miloval"
