Jeho reakce mě neskutečně zaskočila. Čekal jsem facku, nebo, že na mě začne křičet, ale on si mě místo toho stáhl do jemného objetí a lehce mě pohladil po zádech.
"Čekal jsem, že to řekneš..." Zarazil jsem se a trochu se od něj odtáhl.
"Cože? jakto?" zeptal jsem se s roztomile vykulenýma očima.
"Nejsem úplně blbej, Jiminie," zasmál se a pocuchal mi vlasy.
"Takže se nezlobíš?" zeptal jsem se s nadějí v halse a pohlédl do jeho okouzlujících očí. Byl nádherný... nechal jsem se jeho krásou unést tak moc, že jsem si vůbec nevšiml jeho přibližující se tváře.
"Popravdě... jsem si přesně tohle vždycky přál," řekl těsně před tím, než nejistě přiložil svoje dokonalé rty na ty mé. Byl to velice něžný polibek. Vždycky jsem sice věděl, že si Yoongi hraje na drsňáka, a přitom to je nesmírně citlivý člověk plný lásky, ale i tak mě jeho náhlý projev emocí překvapil. Nikdy jsem nemohl být šťastnější.
"Mám tě moc rád, Yoongi," zašeptal jsem do polibku.
"Já tebe taky, Jiminie."
ČTEŠ
Hidden Feelings
FanfictionMenší Yoonmin fluff, kterej jsem splácala za jedno odpoledne. Není to mistrovský dílo, ale jako oddechovka bez zbytečných dramat poslouží.
