Uběhl týden od toho co někdo vyvěsil můj zadek po celé škole. Tím začala ještě větší vlna smíchu. Jean se se mnou pomalu přestával bavit a já se bála že přijdu i o něj. Svým způsobem jsem ho měla ráda a aspoň jsem tady nebyla tak sama. Tys mě pořád ignoroval. Tvý kamarádi mě pořád zesměšňovali a ty ses smál. Byl pátek a já se těšila až si udělám víkend podle sebe. Naši zase nebudou doma jak je u nich zvykem. Od té nehody co se stala Veronie jsou jako mrtvoly. Nežijí. Tak jako já. Jenom přežíváme. Rodiče mě nikdy neměli rádi jako Ver a já se ani o to nějak nesnažila, i když mě to bolelo. Veronie byla vždycky u všech na prvním místě a všem nám chybí. I tobě. Vím to, viděla jsem to na tobě u těch fotek. Miloval jsi jí tak jako já miluji tebe.
Chyběla bych taky někomu, kdybych umřela ?
ČTEŠ
JEDNA BOLEST ZA DRUHOU
RomantizmMilovala jsem tě. Věděl jsi to, věděli to všichni a dělali si ze mě srandu, šikonovali, mlátili, ublížovali a ty ses tomu smál . Je to krátká povídka a je moje první. Omlouvám se za chyby a doufám že se vám bude příběh líbit.
