Dnes je sobota. Přesně 28.5. Výročí tvé smrti. Už od rána brečím a sedím u tvého hrobu. ,, Veronika Moore milovaná sestra, přítelkyně, dcera a vnučka".To bylo na tvém náhrobním kameni a všechno to byla pravda. Milovala jsem tě. Byla jsi pro mě starší sestrou, nejlepší kamarádkou a hlavně oporou. Kvůli mě jsi zemřela a to si neodpustím. Nikoho tu už nemám, nikoho nezajímám. Snažím se na všechny lidi kolem sebe smát, ale ve vnitř jsem zničená. Bolí to. Tolikrát jsem se pokusila o sebevraždu, ale jsem na to slabá a nedokážu to. O sebepoškozování se to ale říct nedá. Kdyby někdo viděl moje nohy a ruce asi by se zděsil. Vypadám jako bych spadla do řezačky. Vždycky počkám až se mi ty staré rány zahojí a pak udělám nové. Existuje i jiné řešení a zkoušela jsem přestat. A docela mi to i šlo, jenže pak přišlo něco a já to neunesla. Je to svinstvo, bolí to a nemůžu si vzít ani sukni nebo krátký rukáv. Brečím, ale i tak bych tě viděla a poznala všude. Viděla jsem tě jak jdeš k hrobu. Ke mě. Když jsi mě uviděl, zavřel jsi oči a dal ruce v pěst. Pozdravil jsi mě a já tě tiše pozdravila zpět. Pak jsme oba byli ticho. Brečel jsi, viděla jsem to. Vstala jsem a ty ses na mě ani nepodíval. Bolelo mě tě vidět takhle a tak jsem tě objala. Byla jsem překvapená sama sebou a na tobě bylo vidět že ty taky. Ještě víc mě ale pak překvapilo, že jsi mě objal taky.
ČTEŠ
JEDNA BOLEST ZA DRUHOU
RomanceMilovala jsem tě. Věděl jsi to, věděli to všichni a dělali si ze mě srandu, šikonovali, mlátili, ublížovali a ty ses tomu smál . Je to krátká povídka a je moje první. Omlouvám se za chyby a doufám že se vám bude příběh líbit.
