Jen trocha vody | HP FF |

Druhá kapitola

Uši jim zaplnil nesnesitelný pískot. Drásal jejich nitro a zdálo se, že se jim musí každým okamžikem rozskočit hlava. Zvuk pulzoval celým jejich tělem. Mrazivý vzduch se zastavil. Pomalu a přesto neobyčejně rychle začal klesat. Jeho ostrost se zjemnila a obalila chlapce do měkké náruče paradoxu.
Měla je přivítat tvrdá podlaha Manoru, ale namísto toho ucítili v poslední sekundě slaný vzduch a následně jejich těla pronikla do hlubin moře. Polapeni časem, propadli prostorem do nezmapovaných vod. Pustili se. Nechápali, co se děje. Chtěli vykřiknout, ale síla s jakou dopadali na hladinu, je donutila zavřít oči a pokusit se alespoň zadržet dech, když už se nestihli pořádně nadechnout.

Potter se nikdy nenaučil dobře plavat. Teta Petunie a strýc Vernon mu nedovolili dělat něco, co by chtěl. Kurz plavání proplatili jen svému drahému synáčkovi Dudlánkovi, který ani lekce nepotřeboval, neb ho voda sama dokázala nadnášet. Možná Harryho jediní žijící příbuzní doufali, že se utopí a oni se o toho budižkničemu nebudou muset nadále starat. Házel nohama, kopal. Toužil se něčeho chytit a udržet hlavu nad hladinou, avšak bezúspěšně. Silné vlny ho pleskaly do obličeje a plnily mu ústa vodou. Tíha vlastního těla a nasáklého oblečení ho tahala ke dnu. Šok z tuhé zimy přišel vzápětí.

Malfoy si jeho počínání všiml. Na malý okamžik uvažoval, že by ho nechal utopit. Ale nebyl si jistý, zda by něco takového Pána Zla potěšilo. Plavat se naučil již jako dítě, dlouho před tím, než nastoupil poprvé do Bradavic. Zuby mu drkotaly a rty nabíraly fialový odstín, který na jeho alabastrové kůži působil až hrůzostrašně. Příboj ho unášel na opačnou stranu od jeho oběti. Doplaval k němu. Šokován vlastním gestem k němu natáhl ruku. Chytil Pottera pod krkem a tahal ho k nedalekému břehu.

Nebelvír se bál, že mu chce urychlit konec. Rukou plácnul do hladiny, aby ho odehnal. Neskutečně ho překvapilo, že mu Zmijozel pomáhá.

Když se dobelhali na písek, pustil Harryho, který se okamžitě svalil a rozkašlal se. Sám padnul kousek od něj. Usnuli vyčerpáním.

Ztroskotali na pustém ostrově. Daleko od civilizace, neznámo kde. Celá pevnina byla pokryta žlutým drobným citrínem. Nedaleko od nich postával lesík z palem a jiných tropických rostlin. Příliv pomalu ustával, narážel do pobřeží v líbezné melodii.

Po několika málo minutách přicházeli k sobě. Polepeni od písku, zmrzlí a mokří. Třes jejich těla je začal ovládat. Zima se jich držela hluboko pod povrchem. Ostré, letní slunce se do mladíků opíralo a jejich šaty začínaly usychat.

Draco seděl a rozhlížel se kolem dokola. Jeho překvapený úžas se změnil do zamyšlené grimasy. Co tu dělají? Jak? Nebyl schopen odpovědět si na tak primitivní a přesto nepochopitelnou otázku. Měl se přeci přemístit s Potterem na Manor. Potter? Zrak mu spočinul na nedaleko ležícím spolužákovi. Zlatý Potter, zase dokázal neuvěřitelné. Vydechl rychle nosem a znělo to jako úsměv plný ironie, přesto měl k smíchu daleko.

Zvuk, který plavovlasý vydal, probral Harryho z mrákot. Zhluboka se nadechl a zakuckal se. Nepatrné množství vody uniklo z plic a vrhl jej na písek. Pro Merlina, byl naživu! A Malfoy ho zachránil! Tedy potom, co ho chtěl unést pod nos Pánu Zla. Pod nos, nad tím se musel pousmát. Vzápětí se zamračil. Proč změnil plán? A z jakého důvodu se octli kdesi v teple a ve vodě?
Měl neblahý pocit, že je to moře a Malfoy si s ním vyrazil na dovolenou. Kdyby mu to - co ho napadlo - a co se právě stalo, vyprávěla dvojčata, dostal by záchvat smíchu. Poplácal by je po rameni a nechápavě zakroutil hlavou nad jejich nepřekonatelnými nápady.

Když odešel z pohovky v Doupěti, cítil se mizerně a navztekaně. Po setkání s čistokrevným jím cloumal hněv natolik, že měl pocit, že snad exploduje.
Musel se nad tím zamyslet. Rozhlédl se kolem. Nevypadalo to tu, jako na soukromém pozemku u Malfoyových. Jak se zde tedy ocitli?