Jen trocha vody | HP FF |

Čtvrtá kapitola

Slunce ho svými paprsky lechtalo do porcelánové tváře, hřálo ho, laskalo, dodávalo pocit nekonečného bezpečí. Přivíral oči a zjišťoval, že má v ústech suchoparno. Dojem prázdna a hladu se mu prohnal tělem a zanechal v něm jen zvláštní pocit svobody. Nechápal jej. Přesto měl z toho zjištění upřímnou radost.

Euforie naplnila jeho srdce. Pulzovala v něm jako míza v korunách stromů, jež se mu prohnala všemi svaly, vířila žilami, prosakovala až do morku kostí. Krystalizovala jako dech v lednu, spojovala se s kostní dření a utvářela v něm nové vazby. Nemohl tomu uvěřit. Zorničky se mu stáhly z náhlého šoku. Jak se měl vyrovnat se situací, které v životě nečelil? Byl s Potterem v bezpečí. Pomalu se nadechl, nechtěl to uspěchat. Nic jim nehrozilo. Prudce vydechl, zjistil, že tu přeci jen je neobvyklé teplo. I když si s tváří polozabořenou v písku připadal jako opravdový had, jenž se po kruté zimě vyhřívá na ostrém jarním slunci – na prvních paprscích, které mění přírodu. Svlékl si plášť, šálu i sako, odhazoval je nedbale vedle svých již bosých nohou, jako by se jednalo skutečně o starou hadí kůži, která už není více použitelná, doufaje, že ta nová přinese něco dobrého, jak už mají některé změny ve zvyku. Ponechal v kapsách své ctěné jméno i vážený rod a spontánně se rozběhl za pradávným nepřítelem.

Vedle Harryho nohou dopadlo cosi těžkého. Vyjekl, se zděšením zjistil, že se jedná o vysmátého Zmijozela, jenž se podpíral rukou za zády a oplácel mu pohled s takovým nadšením, jaké u něj brýlatý snad ještě neviděl. Možná se jednalo o vysoce nakažlivou horečku, infekci z mořského vzduchu, při které pacient ztrácel zdravý rozum. Otevřel ústa a přistihl se, jak na zadýchaného spolužáka němě zírá. Z ruky mu vypadl kámen, neschopen pochopit, co se to právě odehrává. Kdyby mohl, poslal by Draca na vyšetření do nemocnice svatého Munga. Usilovně přemýšlel, zdali neblouzní, jenže myšlenky mu v mysli stagnovaly a nehodlaly dojít k rozhřešení. Stály na místě jako indická kráva před vozem, neměly v plánu se pohnout. Doufal, že se snad za několik hodin umoudří.

Draco hlasitě dýchal, rozepnutá košile odkrývala hruď, která se mu pohybovala v poblázněném taktu, jak bývá u běhu zcela běžné. Radostně si broukal a vytvářel dojem spokojenosti.

Harry vykulil oči. „Jsi v pořádku?“ prohodil nakonec, překvapen vlastním, třesoucím se hlasem.

V odpověď velmi pomalu zakýval hlavou, připomínaje malé dítě. Zorničky měl rozšířené v úžasu. Srdce mu splašeně tlouklo. Svůj tep slyšel zvonit až v uších. Zatřepal hlavou. Usmíval se. Připadal si šíleně šťastný. Nepamatoval si, zda někdo v minulosti zaznamenal případ, kdy jedinec zešílel štěstím, ale upřímně k tomu neměl daleko. Užíval si ten pocit absolutní blaženosti. A kdyby mohl, rozdělil by se i s tmavovlasým. Chtěl, aby zažil, jak se cítí.

Potter na něj stále s překvapením hleděl, v rukou opět drže kámen, jímž se snažil dostat do plodu kokosovníku.

***

Po necelých třech hodinách se dvojčata vrátila dolů za ostatními. Zapáleně se bavila o nějakém tajemném výtvoru, ale když došla pod schodiště, pokračovala v tichém šepotu. Mladíci měli radost z pokroku, který dokázali udělat během tak krátké doby. Chtěli čas trávit s ostatními, těšili se na svátky míru a doufali, že si je v klidu vychutnají bez toho, aby zaslechli špitání o plánech zla, jež se šířilo jako Černá kočičí chřipka. Museli však vyzkoušet nápad, kterým je inspirace obdařila. Byl to natolik riskantní experiment, že mohli vyhodit půlku Doupěte do vzduchu. K jejich štěstí vše fungovalo správně a nestalo se nic životohrožujícího.

Ron vyjedl celé dva tácy s cukrovím sám. Uvelebený mezi nadýchanými, opotřebovanými polštáři, zkoumal jednotlivé struktury všech druhů svátečních sušenek. Neexistovalo nic jiného, jen on a jeho výzkum. Neustále ho překvapovalo a ohromovalo, jak mamka dokázala se stejnými ingrediencemi vytvořit pokaždé jinou dobrotu. Olízl si rty, fascinovaně si prohlížel nadýchané bublinky z kynutí a rozplýval se nad zdobením z čokolády a jinými báječnými ozdobami. Vzhlédl od své vědecké práce a usmál se na bratry. Na Levanduli, se kterou chodil od vyhraného famfrpálového zápasu, si ani nevzpomněl.