Your Bitch?! | Marcus & Martinus

Part eight

Seděla jsem opět sama u jídelního stolu, když v tom ke mě přišla malá blondýnka s další holčinou. Zaraženě jsem na ně koukala a ony si ihned přisedly.

"Máme v plánu zdrhnout. Ty si se už dostala dál než mi, mohla by si nám pomoct." Šeptla ke mě brunetka a já se na ni nechápavě podívala.

"A co z toho budu mít já?" Zašeptala jsem.

"Svobodu?" Zeptala se blondýnka.

"Dobře..." Šeptla jsem. Zničeho nic se otevřely dveře a já se podívala, kdo přišel. Stál tam Marcus. Nevině jsem se na něj pousmála a on mi úsměv oplatil. Přišel k našemu stolu.

"Neruším dámy? Já myslel, že jsou pravidla jasná." Sykl na dvě holčiny, které se zachvěly strachy.

"To já jsem jim řekla, ať si ke mě přisednou." Šeptla jsem. Cítila jsem na sobě jejich vykulené pohledy.

"Dobře." Odfrkl si. 

"Chtěla jsem se zeptat..."Šeptla jsem jeho směrem a zahleděla se mu do očí.

"Povídej." Věnoval mi jeden ze svých krásných úsměvů. 

"Mohli bychom sedět takhle spolu... Pro nás je to lepší. Cítíme se více spokojeněji." Vzal mou bradu mezi ukazováček a palec. 

"Dobře, ale jak mile zjistím, že se tu o něco pokoušíme, nedopadne to dobře." Přisál se mi na rty a já ho chtěla líbat, jenže místo toho mi skousl spodní ret a potom odešel.

"Páni! Jak si to udělala? Pouhým mávnutím si ho změnila." Začaly se radovat. 

"Stačí jen spolupracovat." Šeptla jsem.

"Být vámi, se moc neraduju. Zítra se na nás pojede podívat jeden starý muž a vezme si tři holky." Zaraženě jsem se otočila na holku, která měla krásné dlouhé černé vlasy. Přisedla si k nám s jídlem.

"Takže nemáme moc času." Šeptla brunetka.

"Nemáme. Měly bychom začít s plánem." Šeptla jsem. Chvíli jsem se zapřemýšlela.

"Mám to!" Vypískla brunetka radostí a já nadskočila, jak jsem se lekla.

"Mary, tvůj vztah s ním je dobrý. On je tvůj pán?" 

"Ne... Martinus." Šeptla jsem.

"Doprdele..." Zaklela blondýnka.

"Potřebujeme, aby ty jsi byla s Marcusem. V kalhotech nosí univerzální klíč od všech pokojů. Používá ho jen tehdy, když obcházejí celé pokoje s ranní snídaní." Zaraženě jsem na ni hleděla.

"Takže já mám šlohnout ten klíč?" Nevěřícně jsem na ně hleděla.

"Já mám taky Martinuse... Už jsem to zkoušela a řekl, že mi zláme ruku. Potom mě zbičoval." Zachraptěla vedle mě tmavovláska. 

"Takže u Martinuse ten klíč šlohnout nejde." Ony pouze přikývli.

"Ale musíme tě nějak dostat k Marcusovi..." Zapřemýšleli jsme se. 

"Já bych mohla zaměstnat Martinuse a vy co máte Marcuse, bude to hrát nemocné." Usmívaly se od ucha k uchu. Já přikývla na souhlas.

"To zní jako skvělý plán."

Takže... Dlouho jste čekaly a já se přiznám.. Na wattpadu končím. Nestíhám učivo a tahle kniha se mi nelíbí, tak ji mažu...

Možná vydám knihu, kde budu psát ale jednou za čas :) 

Moc vám děkuju těm, co se těšily každý den na tuhle knihu. 

Prozatím zbohem... Knihu smažu, až se sem zpátky podívám :)