Your Bitch?! | Marcus & Martinus

Part six

"Pusť mě!" Začala jsem hysterčit, když mě odváděl k pokoji, kde pobývám. Snažila jsem se vymanit z jeho sevření, ale měl o hodně větší sílu než já.

"Přestaň!" Zasyčel a strčil mě do pokoje. Spadla sem na zem a on za mnou zavřel dveře. Naštvaně jsem se rozběhla proti dveřím a snažila se je vyrazit. Bušila jsem do nich pěstí.

"Pusť mě! Martinusi!" Kopala jsem do dveří, dokud jsem po nich znovu nesjela. Nechá mě tu... Ublíží mi, určitě mi něco udělá. Tohle už není ten starý Martinus, kterého sem měla ráda. Do očí se mi nahrnuly znovu slzy a já se rozbrečela. 

Rozběhla jsem se na postel a vzala si jeden polštář, do kterého jsem začala vzlykat.

Pohled Marcuse:

Přišel jsem do společné kanceláře, kterou sdílíme s Martinusem. Vypadal poměrně podrážděně.

"Čau, co se děje?" Usmál sem se na něj a posadil se za svůj stůl.

"Ty víš, jak se jmenuje ta tmavovlasá holka z posledního pokoje?" Podíval se na mě podezřívavě a já nadzvedl nechápavě obočí.

"Jo, proč?" Řekl jsem v klidu. 

"Víš, že by nás nemělo zajímat jméno, jsou to jen kurvy." Prohodil nevrle a já si povzdechl.

"Mě přijde, že ona je jiná..." Drobet jsem se zasnil nad Mary. Měla tak krásné oči...

"JINÁ?!" Vylítl naštvaně ze židle.

"Co ti vadí?" Optal jsem se a všiml jsem si, jak jeho oči postupně tmavnou.

"Já ti řeknu, co mi vadí... Mary je moje stará kamarádka, ta, co bydlela naproti nám. Kdybych to věděl dřív, tak bych ji sem netahal." Zavrčel a já překvapeně zamrkal.

"Myslíš tu holku, jak já jsem ji neměl rád, protože si ji věnoval více pozornosti, než mě?" Uchechtl jsem se, ale Martinus naštvaně praštil do stolu.

"Nedělej si z toho srandu! Chtěla, abych ji pustil, váhal jsem." Překvapeně jsem zamrkal.

"Ty si mi ji málem pustil?" Optal jsem se stále překvapeně.

"Tobě?" Zadíval se na mě nechápavě. 

"Tak je jasné, že při mém štěstí, mi padne na minci zase Pana." Uchechtl jsem se.

"To určitě. Karty se mohou obrátit." Protočil očima a já se začal věnovat papírování.

"Víš co je na ni zvláštní?" Zeptal se mě a já dal kukal do papírů.

"Ne..." Zamumlal jsem si pod nosem.

"Ona se nás už nebojí jako ostatní." Podíval jsem se znovu na něj.

"Když tě asi zná, proč by se tě bála?" Na tohle mi neodpověděl. Po zbytek času jsme byly společně potichu a věnovaly se své práci. Když jsem se zahleděl na hodinky, zjistil jsem, že tu sedím poměrně dost dlouhoudobu a všichni jsou už nejspíše doma. 

"Kolik je?" Zeptal se Martinus, když dodělával poslední papír, stejně jako já.

"Za pět minut jedna hodina ráno." Promnul jsem si unaveně oči, které mě bolely od toho, jak jsem stále hleděl do papírů.

"Měly bychom si hodit tou mincí." Pronesl provokativně a sáhl si do kapsy u saka. 

"Dobře..." Postavil jsem se a došel k němu. Vyhodil minci do vzduchu a následně ji chytil do dlaní.

"Orel!" Vykřikl radostně.

"Určitě si s ní hodil špatně." Začal jsem být nervozní. Tak moc jsem chtěl tu drobnou dívenku vlastnit...

"Máš smůlu, já ti říkal, že se karty obrátí." Uchechtl se a minci vrátil zpět do kapsy. Zklamaně jsem sklopil zrak.

"Do hajzlu." Zaklel jsem.

"A nezapomeň... Ten muž si přijde některé naše hračky vybrat už pozítří, tak chci, aby si je drobet ušetřil." Uchechtl se a já naštvaně odešel. 

*

Znovu jsem dorazil do našeho menšího hotelu a postavil jsem se před menší poličku, kde se nacházely všechny klíče od pokojů. Chtěl jsem si vzít klíč od pokoje malé blondýny, ale ruka mi sjela ke klíči, který patřil pokoji, kde se nacházela Mary.

Nemohl jsem dostat z hlavy její havraní vlasy, oči měla jako dva studánky. Kruhy pod očima ji dělaly ještě krásnější tvář, která byla drobet bledší. Její tělo bylo dokonalé, přišlo mi, že bylo ještě bez hříchu. Nemohl jsem odolat. Popadl jsem klíč a nastoupil rychle do výtahu. 

Ahoje :3

Dobře... Vím, že jsem to utnula poměrně brzo, ale slibuju, že večer by mohla vyjít ještě jedna část :)