Your Bitch?! | Marcus & Martinus

Part eleven

Mary

Ležela jsem na zemi a třásla se chladem. Cítila jsem, jak mé celé tělo pálí a oči se mi pomalu zavíraly.

"Pomoc mi..." Špitla jsem potichu, jelikož jsem neměla ani sílu se hnout, ani křičet. Zničeho nic jsem chtěla žít. I když tenhle život byl plný hrůz, bolesti a nespravedlnosti. Zaslechla jsem vrzání kovových dveří a dupot bot.

"Mary!" Tlumený hlas neznámého člověka mi zněl v uších a já si přála, aby to nebyl zrovna Martinus. Jemně se mnou zatřásl, ale jediné, co jsem v tu chvíli dokázala, bylo se na něho podívat před uslzené oči, ale i tak jsem nepoznávala osobu. 

Pocítila jsem jeho hřejivé ruce pod mými zády a poté, jak mě pomalinku někdo nadzvedá. Dotyčný mě políbil do vlasů a já pocítila, jak místo, kam mě políbil, začalo nepatrně pálit. 

"Odvezu si tě do práce. Doufám, že Tinus nepřijde do naší kanceláře." Špitl a já se k němu více natiskla. Po tomhle jsem věděla, o koho se to jedná. Nakonec mě zachránil, i když celkem pozdě. 

*

Pomalinku jsem se začala probouzet a pocítila příjemné teplo, které projíždělo celým mým tělem. Zničeho nic se mi zamlžil před očima a já kýchla. No super.

"Ahoj princezno." Zaslechla jsem příjemný, hlavně milý hlas Marcuse a upřela na něj své oči. Seděl u stolu a dělal nějaké papíry. Neodtrhl od nich zrak a já se pozorně podívala na své tělo. Měla jsem okolo sebe obmotané deky a na sobě dlouhé tričko, které mi spadalo nejspíše až pod kolena.

"Ahoj... K-koho je t-to tričko?" Optala jsem se více rozrušeně. 

"Moje?" Zvedl pohled od papíru a já začala postupně rudnout.

"Střílíš si ze mě, že ano?" Vyhrabala jsem se z dek a hned na to jsem si uvědomila, že nemám pod tím ani spodní oblečení. Snažila jsem se tričko co nejvíce stáhnout dolů.

"Ne... Sluší ti." Usmál se a já se mu podívala do očí. Pár nezbedných pramínků mých vlasů mi napadalo do obličeje a já se musela pro sebe usmát. 

"Omlouvám se, že jsem nepřišel dřív. Nebyl jsem v hotelu a ani nikde poblíž." Smutně si povzdechl, ale stále na mě hleděl. Rukama jsem si objala ramena a sklopila zrak.

"Volala jsem a brečela. Ty jsi nepřišel... Proč si mi něco takového sliboval, když jsi mě nezachránil?" Smutně jsem se podívala do jeho krásných čokoládových oček.

"Mary... Opravdu jsem nebyl poblíž a ani jsem nevěděl, že Martinus tam jde." Špitl a postavil se ze židle. Pomalými kroky se přibližoval ke mě. 

"Jsem pro tebe jenom další hračka?" V očí se mi zaleskly slzy, které jsem se snažila potlačovat. Měla jsem ho ráda, protože jsem si myslela, že on je jiný, než Martinus.

"Nejsi... Udělám pro tebe všechno, co si jenom budeš přát." Vzal mou bradu mezi ukazováček a palec, tím mi nadzvedl bradu a já mu opět hleděla do očí.

"Tak mě odsuď dostaň. Nechci tady být ani minutu. Zachraň mě, tak jak si mi to slíbil."

Moc děkuji @_Teryishappy_ , že je tak laskavá a opravuje za mě chyby, i když má sama spousto práce :3