Vlkodlačí Nebelvírka (Short Story)

Proč nám to neřekla?

Poppy nás vyhnala. Přijdeme tam zítra. Chlapci a dívka je navštěvovali pravidelně. Po dobu 5ti dnů. To už se probral chlapec.

Pohled Remuse

Vzbudil jsem se ale mě pořád zavřené oči pokusil jsem se je otevřít. Povedlo se. Nikdo tu nebyl jen na vedlejším lůžku někdo ležel. Chvilku jsem rozeznával kdo to je.

Když jsem to zjistil málem jsem padl do mndlob. Byla to Annie. Moje Annie v nejhorším stavu v jakém jsem ji kdy viděl.

Najednou přišla Poppy a já se jí ihned zeptal. "Proč tady je?" Trochu sem se nadzvedl ale Poppy mi řekla ať ležím. "Donesli ji sem kamarádi spolu s vámi. Nevím popravdě co se stalo ale má šrám na hrudi, rukou a obličeji." Řekla a dala mi nějaký lektvar.

Ležel jsem a přemýšlel jak se to stalo. Pak mi to došlo. Ona musí být vlkodlak jinak by nebyla tak bledá ty dny předtím. Všechno to do sebe zapadalo ale... proč nám to neřekla? Usnul jsem.

Asi v 5 ráno jsem slyšel vedle sebe zvuky. Pohlédl jsem směrem k zvukům a k mému překvapení. Annie se probudila. "Proč jsem tady?" Zeptala se když si všimla mého pohledu.

Pohled Annie

Probouzím se na ošetřovně. Koukala jsem kolem sebe a všimla si Rema. "Proč jsem tady?" Zeptala jsem se.

"Máš šrámy na rukou, hrudi a obličeji. Proč.. Proč jsi nám to neřekla?" Odpověděl a při otázce nahnul hlavu na stranu.

Wau nechápu vážně kde se tu bere tolik lidí. Strašně moc děkuju za všechno. Vím říkám to pokaždý ale pro mě je ro něco neskutečného. Přemýšlela jsem a řekla si že možná napíšu další příběh. Váš názor ráda uvítáme v komentářích.❤

Annie 🐺