Vlkodlačí Nebelvírka (Short Story)

Bradavice

Vypískl jak malé dítě co dostalo sladkosti. Nepochopila jsem jeho chování ale on neváhal a vykřičel to do světa.

No spíš jen do kupé. Sedla jsem si zpátky na místo a rázem usnula na Remově rameni. Takže všech otázek zproštěna.

Spala jsem nejspíš celý zbytek cesty protože jsem pak ucítila jak mě někdo hladí po zádech. "Vstávej Annie. Už jsme tady." Usmála se na mě ta roztomilá tvařička.

Vystoupili jsme a kočárem jsme dojeli do Bradavic. Přišli jsme do Velké síně a sedli si k nebelvírskému stolu.
Jako první rozřazovali prváky.

Potom Brumbál měl svůj sáhodlouhý proslov a byla hostina. Nic moc jsem nejedla. Neměla jsem hlad. "Annie není ti něco? Skoro nic jsi nesnědla." Zajímal se James.

Omlouvám se za kratší kapitoly ale mám to celé napsané, ale rozděluji to a kdyby byly delší tak to bude málo kapitol zase. Takže aspoň můžete být napjatí co se bude dít dál xd. JK. Jsem ráda že to někdo čte.

Annie 🐺