Budík se rozezněl přesně o půl šesté, Hermiona okamžitě otevřela oči a narovnala se do sedu. Jindy by se možná povalovala a oddalovala vstávání, jenže toho rána měla jít poprvé do práce. Vypnula budík, vylezla z vyhřáté postele a po špičkách docupitala do kuchyně. Na ministerstvo měla dorazit až v osm, takže měla dost času. Ale Hermiona Grangerová byla zodpovědná perfekcionalistka, která nic nenechávala náhodě. Připravila si kávu a snídani, ale na jídlo neměla vůbec chuť. První den v práci byl důležitý, Hermiona se bála a měla trému. Popíjela proto kávu a na cereálie s mandlovým mlékem pouze koukala. Čas se vlekl, možná kdyby si pospala déle, neměla by čas se zbytečně stresovat. Připravila si koženou aktovku. Oblékla si kalhotový kostýmek, nalíčila se pouze decentně, vlasy svázala do copu. ,,Slibuji, že vás nezklamu," řekla fotce svých rodičů. Přesně o půl osmé se přemístila na ministerstvo.
░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░
Mezinárodní sdružení kouzelníků se nacházelo v pátém patře, Hermiona se proto vydala k výtahům. Ze všech stran se hrnuli zaměstnanci ministerstva, Hermiona se pochválila za svůj brzký příchod, jak by se nestihla z té masy lidí vymotat včas. V pátém patře nebylo těžké najít správné dveře - byly vyznačeny zlatým písmem: MSK - britská sekce. Hermiona se zhluboka nadechla nosem, tohle bylo místo, kde bude pracovat. Až vstoupí do těch dveří, bude pravá dospělačka, bude mít zaměstnání. Vydechla pomalu, aby se uklidnila. Zaklepala, nikdo se neozval, tak se chopila kliky a otevřela. Ocitla se v dlouhé (skoro nekonečné) chodbě, po obou stranách byly dveře do kanceláří jednotlivých zaměstnanců. Mířila chodbou až na úplný konec, kde byla nejdůležitější kancelář. Zaťukala a tentokrát se ozvalo zvučné: ,,Dále!" Vstoupila.
,,Dobrý den, pane Clarku," pozdravila úslužně.
,,Dobré jitro, Hermiono. Vítejte, posaďte se, čekal jsem vás trochu později, ještě máte čas, ale o to dřív se budete moct pustit do práce," vychrlil Archibald Clark, vstal od stolu a šel si s Hermionou potřást rukou. Jeho stisk byl pevný, bylo to nejspíš způsobeno jeho přehnanou energií, která z něj čišela. Usadil Hermionu a nabídl jí čaj, Hermiona s poděkováním odmítla.
,,Takže," pravil Clark a začal pátrat ve složce, pak vzhlédl a usmál se, ,,jsem rád, že chcete pro nás pracovat. Jak jsem již uvedl, při pohovoru jste byla skvělá a mám vysoká očekávání. Budete mít vlastní kancelář, ale bude kuchyňkou propojena s vaším pomocníkem."
,,Pomocníkem?" zopakovala Hermiona zmateně.
,,Jste tu nová - každý nováček má svého zaučujícího, který mu první měsíce pomáhá," vysvětlil Clark. ,,Domnívám se, že vy si zvyknete brzy a pomoc nebudete potřebovat, ale pro jistotu... Zajisté chápete, že?" Usmál se. Hermiona přikývla, že rozumí. Bylo to pochopitelné, přeci jen si nemohli dovolit na ministerstvu chyby začátečníků a snažili se jim předcházet. ,,Projdeme si ještě jednou smlouvu, pak vás odvedu za panem Malfoyem."
,,Prosím?" hlesla Hermiona šokovaně.
,,Váš zaučující se jmenuje pan Malfoy. Možná ho znáte... Nejste stejný ročník?" Jistěže ho znala, právě proto tomu nedokázala uvěřit. Za co se jí bohové mstili? Provedla někdy něco tak hrozného, že si zasloužila tuto pomstu? Hermiona vážně zapřemýšlela nad tím, zda Clarka nepoprosit o jiného zaučujícího... Jenže kdo by chtěl zaměstnávat někoho, kdo hned první den ,,dělá vlny"? Byla v pasti a vůbec se jí to nelíbilo.
░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░
,,Tak vám ji vedu, Draco," pravil ve dveřích Clark a poodstoupil, aby Hermiona mohla vejít. Nejraději by utekla, místo toho se narovnala v zádech a nasadila neutrální výraz v tváři. ,,Postarejte se o ni. Já musím jít zařizovat ten Taiwan. Hodně štěstí, Hermiono," popřál Clark, Hermiona poděkovala. Osaměli. Draco Malfoy pohlédl na Hermionu, z jeho obličeje nebylo vůbec čitelné, nad čím přemýšlí. Nakonec pravil: ,,Ahoj, Grangerová."
,,Malfoyi," odvětila a kývla hlavou na pozdrav.
,,Klidně se posaď," nabídl jí Draco a ukázal na volnou židli. Hermiona chtěla odvětit, že raději postojí, jenže nevěděla, jak dlouho ji bude Draco zdržovat. Usedla a rozhlédla se po kanceláři. Draco si očividně potrpěl na střídmý elegantní styl, vše barevně ladilo, nic tam nepřekáželo, neměl vystavené fotografie ani jiné osobní předměty, vše v dokonale profesionální rovině, pomyslela si Hermiona. ,,Vím, že je to poměrně trapná situace," začal opatrně. Hermiona doputovala pohledem zpátky na Draca a přitakala. ,,Chci tě uklidnit, že se neuvidíme zas tak často. Moje je tato kancelář, když projdeš kuchyňkou, dostaneš se k sobě. Samozřejmě kdykoliv budeš potřebovat pomoct, jsem tu," dodal, aby dostál svým povinnostem.
,,Dobrá," odpověděla stroze. Draco jí podal pergameny a zadal jí úkoly, co by měla během dnešního dne stihnout. Vstala od stolu a zamířila ke dveřím od kuchyňky, prošla skrz ni a ocitla se ve své kanceláři. Byla menší než Dracova, ale jen o trošku. Posadila se a začala se prohrabávat pergameny. Co že s nimi měla dělat? Hluboce se zamyslela. Když jí to Malfoy říkal, moc ho neposlouchala. Rozptylovala ji myšlenka, že bude spolupracovat zrovna s ním. A teď nevěděla, co má za úkol. Netušila, jak má pergameny řadit, co do nich dopisovat, komu je posílat... Ani netušila, zda něco z toho má dělat. Mysli, Hermiono, mysli, povzbuzovala se v duchu. Říkal něco o řazení dle data... Nebo povídal o tom, že už se to podle data neřadí? Nemohla tam za ním nakráčet a říct: ,,Hele, na férovku - vůbec jsem tě neposlouchala, nevím, co po mě žádáš." Rozhodla se, že to udělá tak, jak by to mohlo teoreticky být. Rozhodně se nemůže zase tolik mýlit, přesvědčovala sama sebe. Připravila si brk, kalamář a chňapla první pergamen, na který dosáhla.
