Páteční ráno si Hermiona dovolila malé pousmání. Už stačilo přežít osm hodin v práci a měla před sebou celý víkend. Tolik se těšila, až se zbaví neustálého napětí z Dracovy přítomnosti. Nasnídala se tentokrát s chutí. Oblékla se, vlasy si vyčesala do drdolu a pohlédla na sebe do zrcadla. Vzala si koženou aktovku a vlezla do krbu. ,,Ministerstvo kouzel," pravila, hodila na zem prach a pohltily ji zelené plameny.
░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░
Za necelých deset minut měla končit. Hermiona se zaradovala, jak rychle den utekl. Zrovna ve chvíli, kdy takto vnitřně slavila víkend, se ozvalo zaklepání. Hermiona se zamračila, ten chlap jí chtěl permanentně kazit náladu. ,,Ahoj," pozdravil ji už ve dveřích. Hermionu překvapilo, že nenese žádné nové spisy. ,,Jak jsem ti říkal v pondělí, o víkendu budou kontrolovat správnost dokumentů," připomněl jí. Hermiona strnula hrůzou. Nemyslel tím, že někdo uvidí, jak všechno udělala špatně? ,,Pro jistotu to jen tak zběžně projdu, i když vím, že jsi říkala, že víš jak na to," informoval ji a došel ke stolu. Hermiona se zhluboka nadechla a vyčkávala na konec světa, vlastně se za to modlila. Draco se zarazil, nevěřícně zíral na spisy. Teprve po celé minutě se zmohl promluvit. ,,Prosím, řekni mi, že jsi to takhle neřadila a nepsala celý ten týden," zašeptal. Hermiona nemohla odpovědět. Vzhlédl a zadíval se jí do očí. Provinile sklopila zrak. ,,Proč...? Proč...?" Draco hledal slova, ale nenacházel je. ,,Jak...? Tohle není ani možný takhle... Vždyť jsi říkala, že všemu rozumíš." Začínal být naštvaný. ,,Oni mě vyhodí! Vyhodí mě z práce... Vždyť jsem se tě snad tisíckrát ptal, jestli potřebuješ pomoc. Proč jsi to odmítala? Proč si myslíš, že víš všechno nejlíp!? Proč ses mě nezeptala?"
,,Proč?" zopakovala Hermiona stejně nazlobeně. ,,Protože s tebou nechci mít nic společného! Řekla jsem si, že to zvládnu sama. Musela jsem. Nevěděla jsem si s tím rady, ale představa, že žádám o pomoc tebe, byla nesnesitelná!" křikla. Bála se, že tím Draca rozzuří k nepříčetnosti, místo toho se stala neuvěřitelná věc. Draca ve vteřině přešla zlost, jeho tvář potemněla, sklonil hlavu.
,,Chápu," řekl tiše. Vypadal, jako by zpytoval své svědomí. Hermionu napadlo, že na něj byla příliš přísná. ,,Vlastně je to moje chyba. Bylo mou povinností na tebe dohlížet," dodal.
,,Ne, promiň," hlesla Hermiona. ,,Můžu za to já, vím to, proto jsem tak naštvaná. Ale zlobím se vlastně sama na sebe." Draco se slabě usmál, nevěřil jí, ale nic na to neřekl.
,,Mohli bychom to stihnout. Když se do toho pustíme hned a oba, tak by to snad šlo napravit," zauvažoval nahlas a pohlédl jí do očí. ,,Máš něco na dnešní noc v plánu, Grangerová?" Hermiona jeho pohled opětovala a zavrtěla hlavou. ,,Dobře, tak se do toho pustíme," pravil rozhodně, svlékl si sako a vyhrnul si rukávy u košile.
,,Jdu nám udělat kávu," pípla Hermiona a odběhla do kuchyňky.
░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░
Po čtyřech hodinách byli oba vyčerpaní. Hermiona se cítila čím dál víc provinile. Občas pohlédla na Draca, ten se věnoval pouze práci. Napila se kávy a zašeptala: ,,Mrzí mě, že tu musíš zachraňovat, co jsem zkazila." Draco vzhlédl od pergamenu.
,,Co jsme oba zkazili," opravil ji. ,,Stejně bych se doma nudil," zavtipkoval, ale neusmíval se. ,,Stejně mám rád výzvy. A tohle je pořádná výzva. Opravit za jednu noc dokumenty, na kterých jsi pracovala celý týden. Ještěže jsi nechybovala ve všem. Jsou to vlastně jen maličkosti, ale je jich hodně."
,,Paráda," špitla sebekriticky Hermiona.
,,Ber to jako výzvu," zopakoval Draco. Hermiona si povzdechla a opáčila, že tohle utrpení není výzva ale očistec.
,,Očistec se taky hodí. Aspoň bych tímhle mohl odčinit část svých chyb," řekl si Draco spíš sám pro sebe. Oba znovu zmlkli a vrátili se k práci. Po chvíli ticho prolomil Draco.
,,Takže jsi dokončila sedmý ročník?"
,,Jo. Bylo to zvláštní - vrátit se tam po tom všem. Kluci se nevrátili, tak jsem měla rok pouze na studium. Proč ses nevrátil?" zeptala se Hermiona. Draco na ni pohlédl udiveně, jako kdyby se ptala na něco naprosto očividného.
,,Poté co jsem provedl? To by mě všichni zlynčovali," odpověděl. Hermiona nikdy nepřemýšlela nad tím, jak se musí Draco cítit. Možná předpokládala, že žádné pocity nemá. Bylo to pro ni lehčí, než soucítit s někým, kdo jí ublížil. ,,Navíc bychom si to nemohli dovolit. Otec přišel o vše. Musel jsem začít pracovat, abych se uživil. Pomohlo mi to postavit se na vlastní nohy," přiznal. Hermiona mu věnovala povzbudivý úsměv.
,,To je fajn," odvětila. Draco se do jejích očí zahleděl déle než obvykle, následně stočil svůj pohled zpět k dokumentům. Hermiona si na vteřinu přála vidět za jeho oči a poznat, co se pod tou modří skrývá. Rychle tuto touhu zahnala. Musela se soustředit, ne se rozptylovat úvahami o jeho modrých očích.
