The Golden ball

7.

JÁ SE STRAŠNĚ OMLOUVÁM ZA VŠECHNY CHYBY A TO ŽE JSEM ČÁST PŘIDALA TAK POZDĚ A JEŠTĚ JE KRÁTKÁ,ALE OPRAVDU MI OPRAVOVALI NOTEBOOK,NA KTERM MI ANI MOC PSÁT NEJDE,DOUFÁM,ŽE VÁS TOUHLE ČÁSTÍ NEZKLAMU..

Opřela jsem se o zeď a zhuboka dýchala. "Co ty tu tak sama?"  leknutím jsem sebou trhla a uviděla kluka asi v mém věku,který stál kousek ode mě.
Pousmála jsem se a ignorovala jeho otázku.Začal se ke mě přibližovat a já se začala bát.
Dal obě ruce k mé hlavě,abych nemohla utéct a snažil se mě políbit. Všemožně jsem sebou mykala,ale on se nenechal odradit. 
KDYŽ V TOM... 

někdo přišel a začal kopat a mlátit toho,který mě tu chtěl s největší pravděpodobností znásilnit.
Nemohla jsem vidět,kdo je můj zachránce,protože byla tma a jediné světlo tu byly pouliční lampy,které ozařovali město.
Vrátil mě do reality hlas,který moc dobře znám. "Ještě jednou se jí dotkneš a zabiju tě!"  znovu kopl do jeho teď už bezmocného těla a přišel ke mě. Bieber.správně..BIEBER byl ten kdo mě zachránil.

 Rozbrečela  a schoulila jsem se mu do náručí,sice ho nenávidím,ale právě teď jsem mu strašně vděčná.

Co mě překvapilo nejvíc bylo,když si taky obmotal ruce kolem mého pasu a přitáhl si mě bliíž.
"Už je to v pořádku,neboj se" podobné slova mi šeptal do ucha,já se od něj odtáhla a utřela jsem si slzy.
"Děkuju" rozeběhla jsem se pryč a pak si uvědomila,že nemám kabelku,ve které mám klíče,peněženku a  všechny důležité věci.Kašlu na to.

Po dlouhém namáhavém dni jsem si sedla na postel a halvu si složila do dlaní.To se snad může stát jen mně.
Domů jsem se naštěstí dostala,ale musela mi otevřít ospalá máma,jelikož jsem ty klíče zapoměla.

Šáhla jsem po mém nálepkami polepený notebook a do vyhledávače si najela tu známou stránku Facebook.Napsala jsem heslo a koukla se na upozornění..ovšem zase žádná,nikdo nic nesdílí s nickou jako jsem já.Ale upřímně mně překvapilo číslo jedna u žádosti o přátelství.
Okamžitě jsem se rozhodla kouknout se,kdo za milion let si mě chce přidat.
"Justin Bieber?" udiveně jsem vydechla,když jsem jeho jméno spolu s profilovou fotkou uviděla na mé obrazovce.Chvíli jsem váhala,ale nakonec jsem žádost přijala.

Hned jak jsem ji přijala,tak na mě vyjela zpráva 
J: "Ahoj"
Ch:"Ahoj?"
J:"Jsi v pořádku? po tom dnešku.."
Ch:"Umm..jo jsem v pořádku" ne,nebyla jsem v pořádku,kdo by byl,kdyby vás "přepadl" nějaký opilý idiot,který si své potřeby nemůže vyřešit takzvanou pravačkou.
J:Dobře..mám tvou kabelku,zapoměla jsi si jí v baru,když se to..stalo"  po téhle zprávě jsem si oddechla. Alespoň mi to neukradl nějaký úchyl,který by z mého telefonu provolal všechen kredit a pak se večer vloupal do mého bytu. Ikdyž,on taky není zrovna člověk,kterému bych moje věci svěřila.

Převlečená v pyžamu jsem vklouzla do krásně vychlazené postele po tomhle dost náročném dni,dnes už nechci nic řešit a v klidu se vyspat.

Změnila jsem název celé story,zdálo se mi to dlouhé a nějak se mi to tam nehodilo.Doufám,že Vám to nevadí.   --Jasmine