Diabolik Lovers - Moji upíří bratři FF

5. Hra

Marika

,,No jo vypadám trochu jinak než tehdy" usmála jsem se. ,,To jsi ty?!" Vykřikl Yuma.,,Ahoj Yumo" pozdravila jsem ho, prohrábla jsem si vlasy a byly zase černé a krátké, oči jsem si promnula a byli zase modré. Nastalo ticho. Pak jakoby se všichni vzpamatovali, přiběhli a všichni mě pevně objali teda krom Yumy. ,,Moc jste mi chyběli, všichni" podívala jsem se na něj, připomínal mi Subara. ,,Co je ty se zlobíš?" Zeptala jsem se ho, on jen nevrle zavrčel. ,,To byl takovej vždycky?" Vstala jsem z pohovky a Yumu objala. Byl překvapenej.,,Tak proč se zlobíš?" Zeptala jsem se znovu, odvrátil pohled. Pohladila jsem ho po tváři a zašeptala mu do ucha. ,,To je protože když jsem odjela už jsem se nerátila?" Vrhly se mu do očí slzy. ,,Jo! Proč?! Proč jsi odjela, nevrátila ses, nenapsala?!" Už fakt křičel a pár slz mu zteklo po tváři. ,,Nechala jsi nám jen jeden dopis!" Vytáhl z kapsy nějaký zažloutlý, stary papír a začal citovat: ,,Kluci moc mě to mrzí, ale nebudu tu žít s vámi, snad se tu o to sami postaráte. Mám vás ráda. Vaše A.M.Y.Sakamaki♡" přečetl to a už měl v očích další slzy. Přečtl to přesně tak jak jsem si ho pamatovatovala. Skousla jsem si ret. ,,Tak řekneš mi na to něco?!" Zařval na mě, ale v jeho hlase byl slyšet smutek, vztek i neštěstí.,,No nečekala jsem že by jste si ten dopis nechali" utřela jsem Yumovi slzy. ,,Ale proč si nás opustila?" začal fňukat Azusa. ,,Protože..." odmlčela jsem se. ,,Protože jsem musela" to jediné jsem dokázala vymyslet. Yumovi, Kouovi i Azusovi vystříkly velké, slané slzy. To jsem fakt nečekala. Kdyby se to stalo u bratrů Sakamaki, všichni by umřeli studem, jenže tihle bratři byli jiní. Přivinula jsem k sobě Yumu a všechny jsem začala utěšovat

Po chvíli jsme všichni seděli na pohovce z levé strany se o mé rameno opíral Kou, na pravé straně seděl Yuma a hlavu měl v mém klíně, Azusa si klekl na podlahu a hlavu dal na má kolena. Ruki seděl vedle Koua a dělal že ho zo nezajímá, ovšem ja mu vidím až do žaludku, dobře do žaludku možná ne, ale do srdce, duše a pocitů mu vidím dokonale. Chyběla jsem mu to popírat nemůže, avšak nemůže si připustit mi odpustit. (Krásná věta že?) Postupně se Azusa i Kou uklidnili. Yumovi to trvalo trochu déle, pořád brečel. Hladila jsem ho po vlasech, až se nakonec uklidnil. Kou se ke mně víc přitulil a objal mě kolem ramen. Pohladila jsem ho po vlasech a políbila ho do nich. To Yumu naštvalo, zvedl se do sedu. Odtrhl mě od něj a pořádně mě k sobě přivinul. Políbil mě na tvář. Všichni koukali dost překvapeně. Konečně mě pustil.,,Doprdele já slíbila bráchům večeři" vstala jsem. ,,No já musím domů, řidiči řekněte ať na mě nečeká. Papa mám vás ráda, snad se ještě uvidíme." na zádech se mi objevili moje mocná křídla a já přes sklo vyletěla ven, co je? jsem z časti duch.
______________________________________

,,Kde jsi byla?" Zeptal se Reiji přísně když jsem přiletěla do kuchyně. ,,Měla jsem schůzku, to jsem ti říkala" namítla jsem. ,,Jo, ale ne že se zdržíš tak dlouho, už jsem chtěl začít dělat večeři"
,,No dobře tak mi můžeš pomoct, chtěla bych na přivítanou udělat Krvavou polévku"

Reiji

,,Krvavou polévku?" Zeptal jsem se nechápavě, znám snad všechny recepty co existují, ale o tomhle jsem ještě neslyšel. ,,Jo" odpověděla a začal krájet zeleninu. ,,A co to je?"
,,Polévka z krve" řekla ironicky.
,,To mi došlo, chci o tom vědět víc"
,,No použiju svojí krev, kterou vám do vývaru z vlkodlaka, přidám zeleninu, co si připravím už na začátku a speciálni koření, které mám ve své bezedné kabelce." Ze své kabelky vytáhla pytlík v němž byl jakýsi vínový prach. ,,Tak zelenina už je'' divil jsem se jak je rychlá. ,,Tak tam jen tak nestůj a vyndej z mojí kabelky injekční stříkačku." Udělal jsem o co mě "žádala". ,,A co s tím?"
,,Eh... myslíš že by jsi mi mohl vzít krev?" Nastavila ruku. ,,Vím že by jsi mi mohl ruku rozříznout, jenže já nemám dost velkou náplast a už vůbec ne obvazy ty mi došli předevčírem. Měla bych si koupit i nové náplasti, pak mi to připomeň." Zaksichtila se.