A tak se Bořek učil doma s babičkou. Odpoledne chodil ven poznávat svět. Povídal si s bezdomovci, házeli kamínky a čas od času se ztratil. Naštěstí se ale vždycky našel, i když někdy po několika dnech. Nebyl si totiž schopný zapamatovat kde bydlí, v podstatě neuměl mluvit. Babička ale byla vždy pozitivní a měla svého vnuka ráda. Když na konci každého roku měl Bořek dělat zkoušky, babičce se nějak podařilo přemluvit porotce, aby ho hodnotili jako o ročník mladšího, a tak Bořek nějak proklouzl, i když to bylo těsně.
Čas plynul a Bořek se dostal až na střední školu. Chtělo to trochu protekce, ale nakonec to vyšlo. Vzhledem k tomu, že Bořek je profesor, tak byste si řekli, že vystudoval nějakou pedagogickou školu, ale není to pravda. Stačila mu maturita. Dodnes není známo, jak se to takovému autistovi povedlo, nejspíš daná škola vůbec neexistovala. Babička se o to nejspíš zase postarala. (V tento moment už babička vypadá jako král podsvětí docela.) Kde Bořek učil? Nejprve učil krysy na ulici, pak ho vzali do místní mateřské školy. Původně s ním počítali jako se žákem, mentální věk na to má, ale ukecal je, aby mohl děti učit, kde žijí a podobně.
