Mé prsty brněly při doteku kytary. Tóny se z ní linuly klidně, nesly se místnostní a odrážely se od stěn mého útlého pokoje.
Ty si jen stála, dívala se na mě a kývala si hlavou do rytmu mé písně. Nemohl jsem přestat, ne, když jsem věděl, že hudbu si vítala stejně jako já.
Vypadala si, že si s ní spojená a máte toho hodně společného. Každá nota, kterou vydala má kytara jsem byl já. Každý tvůj pohyb hlavy, to jsi byla ty.
A tak mě napadlo, nechceš napsat píseň?
Oddechli bychom si tak oba dva.
Luke
Maliku, sire mého rodu, můj velký brácho, část je věnována tobě. :*
ČTEŠ
Figment
ParanormalPříběh psaný ve formě krátkých intervalech z Lukova deníku. Stál jsem naproti tobě a díval se, jak tiše sedíš. Neřekla si slovo, jsi snad němá? Nevím, ale tvé slzy mě bolí za tebe. Bolí mě, když vidím ty slzy, které nakonec dopadnou a rozt...
