Jsem kluk se srdcem, které mu pomalu vypovídá službu.
A to, prosím, nevyšlo z mých úst. Řekl mi to Ashton.
Zprvu jsem nechápal, co ho donutilo k tomu, aby mi tohle řekl, ale pak jsem si uvědomil, že to já jsem ho k tomu dohnal. Vždyť, ten pohled na mě musel být příšerný.
Ano, snažil se mě rozveselit, ale co na tom, když ten smích nebyl pravý? A při mé smůle to můj nejlepší přítel poznal. A od té chvíle, co to poznal, už se tolik nesnažil a já zjistil, že mi to vlastně chybí, protože Ashton miloval humor každého druhu a jeho smích šel slyšet na kilometry daleko.
Je smích doopravdy tak důležitý, jak si lidé myslí?
Luke
ČTEŠ
Figment
ParanormalPříběh psaný ve formě krátkých intervalech z Lukova deníku. Stál jsem naproti tobě a díval se, jak tiše sedíš. Neřekla si slovo, jsi snad němá? Nevím, ale tvé slzy mě bolí za tebe. Bolí mě, když vidím ty slzy, které nakonec dopadnou a rozt...
