Figment

39

„Já to nechápu, o co té holce jde? A ještě k tomu, spíše je otázka, kdo to je?“ mumlal Ash, když držel deník v ruce a já se na něho se zoufalstvím díval. Připadám si jako blázen, ale já blázen nejsem. Nemůžu být blázen. Tyhle řádky četl i Ash. Jakmile jsem to našel v tom deníku, letěl jsem mu to ukázat, dokud se s tím nic nestalo. Ta slova obsahovala jenom obyčejnou krutost a zlost. Čím více jsem zdeptaný, tím více ona je silnější. A tohle mě zničilo ještě více. Jsem doslova a do písmene zoufalý a nevím, co s tím mám dělat.

„Přece nade mnou nemůže vyhrát můj vlastní výplod fantazie,“ zaklel jsem a hlavu si složil do dlaní. „Brácho, obávám se, že tohle tvůj výplod není. Jenom sis to celou dobu namlouval. Ona je něco, mnohem horšího, ona je skutečnost a tomu neunikneš. Musíš zničit ty ji, ukázat jí, jak si silný a jak nad ní dokážeš zvítězit, protože jinak téhle holce neutečeš, ani kdybys chtěl,“ pronesl Ashton a já začal panikařit. Jak jí mám dokázat, že jsem silnější, než ona sama, když má nade mnou takovou moc.

Zezačátku byla tak příjemná, ale teď? Dokázala mi, že nejsem její výmysl a o to jí celou dobu šlo, dokázat, že není jenom v mojí hlavě, ale že je skutečná. Vzal jsem si od Ashe deník a zahleděl se na něho. „V tom deníku odpověď nenajdeš,“ řekl mi a potáhl si z cigarety, kterou držel u pusy. Och, jak já nesnáším ten puch. „Možná jo, ale možná také ne. Já nevím, nevím, co mám dělat,“ odvětil jsem s jistým zoufalstvím v hlase. „Já ti s tím asi neporadím, i když bych moc rád, jenom nesmíš dovolit, aby ti něco udělala. Spíše poškádli ty ji. Ona to potřebuje, věř mi,“ řekl Ash, postavil se a bratrsky mě poplácal po rameni.

Enn, jmenuje se Enn, jako bych to jméno už někde slyšel, ale nemohl jsem si vybavit, kde. „Ashi?“ „Ano Luke?“ Podíval se na mě a vyčkával, co ze mě vyleze, a já se snažil přeformulovat větu, jak nejlépe to jde. „Ona se podepsala Enn, jako bych to jméno už někde slyšel, neříká ti to něco?“ optal jsem se ho a on se zamračil, ale pak se mu oči rozzářily. „Calum se zmiňoval o nějaké dívce, ale já jsem ho neposlouchal. Ta holka nám dala jasný důkaz. Něco se s ní stalo, ale nevím co, já jsem ho neposlouchal. Nevěděl jsem, že by ti to mohl pomoci, ale jméno jsem si zapamatoval,“ řekl a já se na něho zhnuseně podíval.

Typický Ash, to, co se mi hodí, tak to mi neřekne. „Jde se ke Calumovi a to hned,“ zavelel jsem a dal se z jeho bytu pryč a on jako poslušný poslíček za mnou. Vtrhl jsem Calumovi do bytu, jako neřízená střela. Seděl na gauči a hrál s Michaelem videohry. Postavil jsem se mu před obrazovku a dal si ruce v bok. „Kurva, Luke, co tady děláš?“ vyhrkl a zděšeně se na mě podíval. „Měl si zase otevřené dveře, jako vždycky. Jednou tě někdo vykrade. Jenom potřebuju, abys mi něco řekl. Tady Ashton král zapomínání mi zapomněl sdělit jednu věc,“ řekl jsem trochu naštvaně. Už jsem to mohl začít řešit dávno a ne se jenom pořád litovat.

„A co to je za věc?“ zeptal se a odložil ovladač od videoher bokem. „Týká se to toho deníku,“ pronesl jsem a posadil se vedle něho. „Taky tě zdravím, Luke,“ řekl Michael, který se na mě podíval a já se na něho otočil. „Jo, ahoj,“ pronesl jsem a otočil se zpátky na Caluma. „Asi ho začnu nesnášet,“ pronesl Michael a zvednul se. Jeho poznámku jsem ignoroval a ukázal jsem Calumovi deník. Ten si ho vzal a nechápavě se na mě podíval. „A co já s tím?“ „Odepsala mi ta holka, kterou vidím,“ vysvětlil jsem mu. „Luke, já chápu, že je toho na tebe moc, ale…“ Nestihl nic říct, protože jsem ho přerušil. „Ne, já nejsem blázen a vím, co vidím. Tohle jsem já nepsal a ví to i sám Ash. Je tam podepsaná a Ashton se jen tak náhodou zmínil o tom, že si něco říkal o dívce, která se jmenovala stejně,“ zaburácel jsem tak rychle, že jsem se pomalu nestihl ani nadechnout.

Calum si nahlas povzdechl a otevřel deník. Nalistoval stránku a začal číst. Jakmile dočetl, deník zaklapnul a podíval se na mě se zmatkem v očích. „Začínám ti věřit. Poslouchej Luke. Tohle absolutně není tvůj výplod fantazie, nebo jak tomu ty říkáš. Ta holka, ona zemřela před padesáti lety. Akorát mě děsí to, že se to k tobě nedostalo, ani k Ashovi. Je to tady známé, po celém městě. Měla psychické problémy, které se nedaly léčit. Tvářila se, že je nevinná, ale ve skutečnosti byla hodně nebezpečná. Všichni ji měli rádi, vážili si jí, ale ona jednou zabila své kamarády. Nikdo do dnes neví, proč to udělala, ale říká se, že prý jí ublížili, tak se jim pomstila, ale to už asi nikdo nikdy nezjistí. Jediný, kdo to může zjistit, jsi ty Luke. Nechápu, proč ji vidíš zrovna ty, ale třeba si tě vybrala, ale na co, to už ti asi neřeknu,“ řekl mi Calum a mně se zatemnilo před očima. Představa, jak tahle mladá dívka zabíjí své kamarády, ta byla úděsná.

„A co se s ní stalo?“ zeptal jsem se. „Zjistili jí nějakou chorobu a tak ji zavřeli do blázince, kde se následně po pár dnech sama zabila,“ pokrčil rameny a já si vzal zpátky svůj deník. „Není nad to, když tě pronásleduje duch nějaké psychicky narušené holky, každopádně díky Calume. Jenom ještě něco, jak se jmenovala dále?“ optal jsem se, když jsem vstal z jeho gauče a chystal se na odchod. „Její celé jméno je Ennie Derlie Koontag. Existuje o ní spousta spisu, článků a také starých novin. Zajdi si za Louisem Tomlinsonem, ten už ti poradí. Sice se říká o něm, že je to cvok, ale o tomhle bude rozhodně vědět více, než já sám,“ odpověděl mi Calum a já ho musel obejmout.

Neskutečně mi pomohl. Hodlal jsem zjistit, co ta holka je zač, i kdyby to mělo být to poslední, co udělám a ona mě měla zničit. Musím to vědět. Řekl jsem Ashovi, že odcházím, rozloučil jsem se s nimi a vrátil jsem se domů, kde jsem otevřel deník a celý si ho znovu pročítal.         

Tyhle části nebudou moc dlouhé, ale je to jenom na objasnění situace, kdo ta Enn vlastně vůbec je a jak vidíte, nikdo normální asi ne. :)) :DD Doufám, že to nevadí, že to takhle je, ale jenom z toho deníku se nedozvíte, kdo ta holka je. :D Mohla jsem to tak psát, ale tohle mi přijde lepší. :DD