I love him

2.

Škola už nám skončila a my šli na oběd. Dneska prý má být něco dobrého k jídlu. Abigal mi říkala že tu skvěle vařej. V tý minulý jídelně taky vařili dobře a byla tam jedna starší paní, která se na mě vždycky usmívala a někdy i povídala. Sedli jsme si k volnýmu stolu, který byl u okna. Dívala sem se po jídelně, která byla moderně zařízená. Mike s náma nesedí protože už si stihl najít kámoše, Zrádce. Nicol projížděla Instagram. A já se pořad civěla na jídelnu jako na 7 divů světa. Mia kecala o nějakém konzertu. Já ani Nicol jsme ji nevnímali. Jí to nevadilo už na to za tu dobu byla zvyklá. Chtěla sem už konečně začít jíst ale ucítila sem něčí pohled. Když sem se otočila všimla jsem si jak se naším směrem dívají tři kluci. Jakmile mě uviděli hned se otočili. Bylo mi to dost divný ale co sme měla dělat?Vrátila sem se k jídlu a konečně ho ochutnala. Bylo fakt dobrý.

"Hele holky víte že se na nas kluci od naproti dívali.."
"Cože"
"No fakt"
" Asi jsme moc hezký" Nicol si prostě svoje vtipné poznámky neodpustí.
" No to určitě" zasmála sme se.
" Proč na nás čuměli? "
" Já nevím Mio.. "

Když sem přišla domů šla sem do svýho pokoje a udělala si úkol na známku ze Zemáku. Pak sem si četla knížku kterou sem si teď hrozně Oblíbila. K tomu sem si pustila hudbu do sluchátek a četla si. S tou hudbou je pak lepší atmosféra. Moji krásnou atmošku mi překazila Abigal, která mi vlezla do pokoje.
"Čau tak jak bylo ve škole?"
"Proč si mi neřekla že to je až tak boží škola?"
"Tak sory aspoň si víc překvapená. A jinak?"
"Jo super až na jendu výjimku.."
"A jaká vyjímka to je?"
"Naše Matikářka"
"Jo. Já asi vím koho máte. Ona není hrozná jen naladová ale jinak je v pohodě věř mi."
"Fakt? Měla si vidět jak vyjela na Miu."
"Oni ji dneska naštvali dva kluci tak měla blbou náladu jinak je v pohodě."
"No tka dobře budu ti věřit. A co budeš dělat. Dneska nemáš tance ne?"
"Ne Nemám. Budu učit a pak se budu flákat."
"No jo jak jinak."
"Ale zítra du ven se Sarah a jejím klukem."
"Tak zaprvé matka ti to nedovolí a za druhé Sarah má kluka?!"
"To je mi jedno. Nikdy sem ji v tomhle neposlouchala nemůže mě pořád držet doma. A ke všemu její řeči a chování nevnímám. Ať mi vynadá je mi to fuk."měla pravdu matka je strašná. Idkyž nám něco zakáže ignorujeme ji. Nemělo by se to měli by jsme ji polsouchat ale ona se k nám nechová jako ke svým dětem a nedovoluje nám skoro nic. Sme pro ni jen osoby co žijí v tomhle domě.
"Máš pravdu naprosto s tebou souhlasím" usmála sme se na ni a ona mi to vrátila.
"No a teď jak je to s tou Sarah?!"
"Jo promiň já zapomněla sem to to říct. Už spolu chodí dva měsíce a sluší jim to spolu. Toho kluka asi neznáš jmenuje se Rayen" na to se zašklebyla a já protočila očima nad jejím úšklebkem.
"A proč si mi to neřekla hned?! Nebo ona?!"
"Hah no... tak promiň já prostě zapomněla"
"Tak fajn odpuštěno." zasmála sem se na ni.
"No a jak spolu začali chodit?"
"No vlastně seznámili se v květnu a pak o prázdninách spolu začali chodit když spolu jeli na nějaký ne tábor ale takový sportovní camp. Kde se zase potkali a dali dohromady."dořekla konec svý pohádky a já jí poslouchala jak malí děcko ve školce.
" Aha tak to je hezký"

Když se Abigal šla učit tak sem si začala uklízet celý pokoj. Najednou sem uslyšela ránu z chodby a běžela se podívat co to bylo. Byl to Thomas který shodil modrou keramickou vázu.
"Alex to byla nehoda" řekl mi když mě viděl jak stojím ve dveřích.
"Já vím Thomasi" usmála sme se na něj. Dneka se na všechny usmívám. No jo sem Happyhuman. Slyšela sme otevřít vchodové dveře. Matka! Vyletí z kůže až uvidí rozbitou vázu!
"Thomasi bě] do pokoje hned!"
"A-ale.."
"Hned."
Thomas stihl naštěstí zalíst do pokoje ale já nestihla uklidit vázu, protože už předemnou stála naštvaná matka.
"Alexo!"To nemyslíš vážně! Ty si rozbila mojí vázu dovezenou až z Japonska?!"
"Promiň už se to.."
"To si piš že se to nestane!" vrátila mi facku a to pořádnou. Dost to bolelo. Za co?! Za co mi jí dala?! Ikdyž sem tu vázu nerozbila tak vážně mi dala za to že se rozbila váza..?
"Ihned to ukliď!" to bylo poslední co mi řekla a odešla si jak královna. Nesnáším jí! Nesnáším vlastní matku! Už ji ani jako matku brát nebudu!

Uklidila sem vázu a šla k sobě do pokoje. Když jsem si chtěla vzít do ruky knížku přišel ke mně Thomas.
"Alex promiň měla jí dát mě to já tu vázu rozbil."
"Thomasi to se stane a tu facku neřeš ano? Já se nezlobím sem ráda že ji nedala tobě."
"Dobře" v tu chvíli mě obejmula. Taky nemá rád matku. Ale ani jeden nemáme na vybranou. Abigal za rok už bude moct bydlet sama ale pochibuju že ji daji rodiče na byt nebo ji půjčí. Já tu ještě budu muset trčet dva roky. Ah bože proč? Proč je život tak nespravedlný?

Už byla připravená večeře a já konečně uklidila svůj pokoj. Ano trvalo mi to asi dvě hodiny. Když sem si chtěla sednout promluvila na mě matka.
"Ne ty budeš dnes bez večeře. Zničila si mi vázu za 39 000! Ta váza je cennější než ty! Takže se seber a vypadni do pokoje!" že mě bto vůbec překvapilo vždyť takhle to tu chodí pořád a neustále. Fakt mám chuť jí jednou dát přes hubu! Přijde mi jako kdyby jsme se vubec neměli narodit. Jako kdybych byla jen OMYL. Beru to pozitivně aspoň se nemusím dívat na ten její přemalovanej xicht.

Sedla sem si na postel vytáhla notebook a pustila si film.

Ahoj snad se líbila.. 🖤
Myslím že takovou mámu jako má Abigal, Alex a Thomas by nikdo nechtěl...