Šestnáctiletá Alex stejně jako její dvě kamarádky nastoupí do prvního ročníku střední školy. Má menší výhodu protože už tam pár lidí zná. Zamiluje se do o rok staršího kluka jménem Lucas. On o všem zatím o ní vůbec neví, ale vše se může změnit..
Ale...
Přišla sem domů a přemýšlela o dnešku. Proč Mia byla taková smutná? Takhle se moc částo nechová. Přišla mi taková že ji něco trápí. A nebo se něco stalo. Když je smutná Mia tak se určitě něco stalo. Ona je ten zip člověka který je veselý a rozveselý každýho okolo. Je to takový sluníčko dne. Z přemýšlení sem se vrátila do reality a všimla si balíčku nebo spíše krabice na stole. "Ahoj Anno. Co to je za balíček?" "Ahoj Alex. To je balíček pro vaši matku." aha. To by mě zajímalo co si zase koupila. Určitě to bude zase něco nóbl. Otevřela sem krabici a podívala se na ni. Byla tam růžová kabelka.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bože musela stát nejmíň 50 000!Proč tak utrácí?! Už mě to štve na nás kašle a sama si pořizuje věci za 50 000. My si sami nemůžeme koupit ani kružítko že to prý zařídí sluha. Už mě to fakt nebaví. Krabici sem zavřela a protočila nad tím očima. Šla sem do pokoje a napadlo mě jít ven. Napsala sem Nikol a Mie a ty souhlasily takže se s i zbalila potřebné věci a šla.
Máme sraz v parku a pujdem do cukrárny. Už tam čekala Mia. Po chvilce přišla i Nicol. A vyrazili jsme. Došli jsme k cukrárně která je nejlepší ve městě. Dala sem vanilkovou a čokoládovou do skleněné misky. Mia si dala pistaciovou a Nicol čokoládovou s oříšky. Přitom jsme si povídali a já prostě musela vědět proč je Mia smutná. "Mio proč si dneska tak smutná?" "Protože včera umřel Charlie.." řekla dost sklesle. Chudák ona Charlieho milovala byl to její pes už od jejích čtyř let. Hrál si s ní a i s námi když ho brala ven nebo jsme byly u ní na návštěvě. Je mi ho hodně líto. Sama sem toho psa měla moc ráda. A už byl starý, ale ikdyž byl starý energie měl dost a pořád byl jak štěně. Přesně jako Mia. "To je nám líto Mio" řekla Nikol a obejmula ji. Já se k ní přidala a dodala "souhlasím s Nicol. Mrzí nás to Mio byl to super pes" Mia se na nás usmála a pak ještě víc obejmula. Vychutnávávali jsme si zmrzlinu a tak různě kecali. Mia měla hned lepší náladu, ale i tak ji to bolelo.
Pak sme to trochu protáhli a šli si koupit nějaké oblečení. Šli jsme do centra města kde jsou nejlepší obchody. Já si koupila dvě trička a jedny džíny. Nicol kraťasy, tričko a tepláky. Mia legíny a dvě volnější trička. Myslím že jsme si všichni vybrali dobře. Ty věci byly hezký a my spokojený. Rozdělili jsme se a každá šla domů.
Přišla jsem domů. Dnes už po druhé a šla si uložit moje nové oblečení. Byla sem hrozně ráda za to co sme si koupila bylo to opravdu moc pěkné a i pohodlné. Najednou přišla do pokoje matka "Alexo dnes večer půjdeme s otcem na večírek. Takže pohlídáš Thomase. Jestli se něco stane nebo rozbije všichni tři dostanete trest." řekla s falešným úsměvem na tváři. "A proč ho nepohlídá Abigal?" "Ta zase někam zmizela až přijde tak ji vynadám a seřvu že šla bez dovolení" odpověděla mi dost přísným tónem hlasu. Někdy de z ní fakt strach. "A proč by nemohla ven? Vždyť ji pořád držíš doma já taky můžu chodit ven a je to to jedno. I ten Thomas chodí na hřiště s kamarády. Tak proč by nemohla i ona?. Proč jí pořád držíš doma? Já ti řeknu proč, protože jí nutíš do modelingu a ona nechce! Zakazuješ jí skoro všechno jíst! "ucítila sem na tváři hodně štiplavou bolest. Vyrazila mi pořádnou facku. " Co si to vůbec dovoluješ?!Ty spratku nevychovanej! " " Ty se mílíš já sem vychovaná protože mě vychovali babička s dědou! Ty si na nás kašlala byly sme ti ukradený! A pořád to je de ti jen o peníze o nic jinýho!!" Schytala sem další facku. Tentokrát sem se sebrala a vypadla do pokoje.Je to pravda. Nesnáším jí!Ani nevím kde se to ve mě vzalo ta odvaha jí todle všechno říct do očí. Nidky předtím sem jí to neřekla. Ani Abigal se neodvážila ikdyž to vidí úplně stejně jako já.
V pokoji sem zůstala až do ty doby než odešli což bylo v 9 hodin. Pak sem si šla pro něco k jídlu, protože na večeři sem nešla stejně by mě matka vyhodila. Abigal přišla v 7 hodin. Matka jí seřvala. Řekla sem Abigal co se stalo mezi mnou a matkou. Řekla že sem odvážná že sem ji to řekla do očí a že je ráda za to že sem se jí zastala. Obejmula a já jí taky..
Večer byl klidný když jsme byly doma sami. Abigal se divála na nějaký film na jejím notebooku,Thomas si hrál v pokoji a já si četla. Já a Nicol rády čteme a posloucháme hudbu. Todle máme společné. Když už sme četla dlouho a podívala se na hodiny bylo už po 10 hodině večer. Tak sem si uklidnila knížku a šla si lehnout..
Ahoj takže.... snad se líbila 😂🖤 V tomto díle se nic moc nedělo, ale ty zajímavější kapitoli teprve přijdou.. 😂🖤Příští kapitole přeskočim zase pár dnů. Snad to neva. Myslím že je nuda tady vypisovat každičký den. Taky čekejte pohled někoho jiného... Zatím Bye.. 🖤
