I love him

1.

Zbudila sem se trochu dřív, protože je první den školy a já nechci přijít pozdě. Na základce sem chodila pozdě v jednom kuse a učitel z toho nebýval zrovna nadšený. Měla sem pak kvůli tomu i problémy, ale já nemohla za to že mi budík nezvonil..

Šla sem si udělat snídani a pozdravila sem Annu "Dobré ráno Anno" "Dobré Alex" usmála se na mě. Mám ji ráda je to jako moje teta někdy si i myslím že mě má radši než vlastní matka. Anna je naše služebná a uklízečka. Pomáhá nám tu a pracuje. Matka je už asi v práci tím líp pro mě jinak bych zase poslouchala kecy jak sem nemožná že se neumím ani do školy upravit.

Za chvíli přišla dolů i Abigal, která mě taky pozdravila a společně sme se nasnidali. Thomas byl už dávno ve škole, táta ho tam vozí když jede do práce takže sme doma byly jen my dvě a Anna, která měla do devíti uklidit a pak odejít. Abigal mi o škole hodně vyprávěla a já se do ní hodně těším. Je to skvělá škola se spousta zájmy takže každý si tam může najít to co by ho bavylo. Pro Abigal je to stoprocentně tanec. Tančí se svojí skupinou v tanečním sále, který taky patří škole. Sem ráda že my jako sourozenci držíme spolu a máme se rádi. Tátovi jsme ukradení a matka nás jen tyranizuje. Abigal pořád nutí do nějakýho focení a modelingu. Taky ji zakazuje jist skoro všechno a doma ji dává různé diety. Abigal se ale stejně nají ve škole nebo tam kde ji matka nevidí. Mě zase nutí do učení a když dostanu horší známku jak trojku tak dostanu facku a trest což většinou bývá uklidit něco v domě. Jediný koho mám ráda z rodiny je babička a děda kteří bydlí ve stejným městě ale my je tolik nevídáme. Proč? Odpověď je jasná, protože se táta s jeho rodiči pohádal kvůli tomu že babičce a dědovi vadilo jak se máma s tátou chovají. Babička taky říká že už ho nebere jako svýho syna že mu nezáleží na vlastních dětech. A že mu jde jen o peníze. Taky říká že ho takhle zkazila máma. Todle všechno je bohužel pravda a my v tom musíme žít. Druhá babička tedy matka mí matky je pravý opak babičky Lee Woodové, která je hodná má nás nadevše ráda a kdyby mohla hned si nás vezme do péče. Ale babička Silva je příšerná je jako matka ve starším provedení. Je bohatá a de ji jen o peníze stejně jako mí matce. Babička Silva žije sama ve své vile na druhým konci města. Říkám ji jen Silva protože ji nesnáším. Nemá nás ráda to je vidět hned na první pohled.

Někdy za babičkou a dědou chodíme po škole já i Abigal. Bohužel Thomas takové štěstí nemá pro něho jezdí náš řidič. Já naštěstí už od šestý třídy mohla chodit domů sama.

Už bylo deset minut po půl osmé a já musela vyrazit. Škola nám začíná v 8. Ani sem si nevšimla že Abigal už šla. No co stejně sem chtěla jít sama. Vzala sem si tašku rozloučila se s Annou a vyrazila.

Nasadila sem si sluchátka a přemýšlela jaký to bude ve škole. Hrozně sem se těšila a ještě víc že budu chodit do třídy s Miou a Nicol! Málo kdo má takové štěstí že s tím s kým chodil devět let na základu bude chodit i čtyři roky na střední! Taky budu chodit do třídy s Mikem který je můj nejlepší kámoš taky už od základky. Ne že bych holky dlouho neviděla to ne. Byly jsme spolu venku o prázdninách v jednom kuse.I s Mikem. A ke všemu sem je viděla včera. No jo prostě to bez sebe nevydržíme. Na tudle školu de i spousta lidí s různými a jinými zájmy, protože jak už sem říkala tak tadle škola má velmi široký výběr zájmů.
Všem prvákům nebo spíš jejich rodičům posílali emailem i číslo skříňky které budem mít. Takže sem šla ke své skřínce kde sem zadala kód, který nám taky posílaly. Další plus co se mi na téhle škole líbí nemusí být na zámek a klíček! Na ty minulí sem si ho věčně zapomínala doma.

Právě vstupují do třídy kde zatím není Mia, Nicol ani Mike. Byla sem docela nervózní. Sakra z čeho vlastně?! Vždyť tu mám tři přátele  a nejlepší ke všemu! A já si ještě stěžuju! Bože i ty blbí přímačky sem dala takže nechápu co mi je?!

Když sem, ale uviděla ve dveřích zrzku s dlouhými rozpuštěnými vlasy tak sem vyjekla jak kočka na psa. Mia se hned za mnou rozběhla a obejmuli se. "Mio! Mio! Mio!!" "Já vím Alex už jsme tu je to tu boží!!" začali jsme ječet ostatní se na nás dívali jako z jiné galaxie. Tss divím se? Byly jsme jak magoři! sedli jsme si vedle sebe v pátý a tedy i poslední lavici u okna byly jsme tak dohodnutý. Nicol s Mikem si sednou hned před nás takže jsme to místo hlídali jako slepice vejce. Povídali jsme si a kecali. Dělali jsme jak když jsme se neviděli rok! Pak přišla Nicol ,která hned k nám běžela a zase byla objímačka!
Mike přišel chvilku před začátkem hodiny a už jsme byly komplet. Přivítal nás náš třídní učitel kterej byl hrozně fajn a vtipné. Už teď sem si tudle školu zamilovala. Abigal mi říkala že pro ni je ta škola opravdový domov. Samozřejmě k tomu započítala i přátele. Pro mě to asi bude stejné. Přátelé už jsou moje rodina dávno a teď bude i nejspíš tadle škola..

Nemáme strejdy, tety a takový. Máme jen tu babičku s dědou.A naše rodiče který já ani Abigal jako rodiče nebereme. V podstatě nás vychovali babička s dědou. Protože nás jako malý asi když nám bylo kolem šesti a sedmi let dávali rodiče k babičce a dědovi. Takhle to šlo až do mích 13 kdy se táta s jeho rodiči pohádal. Babička a děda sice nevědí jak moc je to vážné, ale i tak se jim chování rodičů nelíbí.

Když sem se vrátila z přemýšlení zpátky do reality. Učitel nám vysvětloval co a jak. Než sem se naděla zazvonilo na přestávku. Teď jsme měli mít Matiku.

Do třídy přišla starší paní, která nás vůbec nešetřila a dala nám písemku. "Už teď ji nemám ráda" pošeptala mi Mia sedící vedle mě. Naneštěstí ji ta učitelka slyšela. "Slečno jak se jmenujete?!" zeptala se naštvaná učitelka Mii. "Mia" řekla Mia v klidu já bych koktala jak debil. "Dál!" křikla zas na ní. "Parkersnová" odpověděla ji ještě pořád klidná Mia. Ta se nenechá jen tak rozhodit a umí být taky pěkně výbušná. "Fajn slečno Parkersnová. Pojďte k tabuli já si vás vyzkouším!Když máte tolik keců!" to vypadá docela zle. Chudák Mia zrovna matika ji nejde. Mia šla k tabuli a vzala si bílou křídu. Učitelka ji nadyktovala příklad a Mia začala počítat. Sama sem čuměla jak vůl když jsem uviděla Mii rozepsaný příklad , který byl kupodivu správně. Učitelku to docela překvapilo a řekla ji ať už drží klapačku a de si sednout. Mia přišla úplně v pohodě s výrazem"sem hustá co?" " Jak si to udělala? Vždyť Matika ti nejde."potichu sem se jí zeptala s pořád výrazem jako vůl." No nejde no, ale zrovna tendle je napsanej v učebnici a ke všemu i s rozepsáním."usmála se na mě já pořád nechápala.
"No já si včera tu učebnici prohlížela a todle sem si zrovna pamatovala. No co měla my dát lepší příklad sem ji hezky troufla."bože já se z ní zbláznim..

Šli jsme na němčinu když zrovna někdo do mě vrazil a mě spadly všechny věci na zem." Promiň to jsem nechtěl" řekl něčí hlas, který zněl úžasně. Podívala sem se dotyčnýmu do obličeje a málem dostala infarkt. Tak hezkýho kluka sem ještě neviděla civěla sem na něj jako na poklad. Byl krásný jeho zelené oči sledovali ty mé. "Emm.. si v pohodě?" zeptal se mě a já se vrátila do reality. "Co? cože? Jo jsem v pohodě?" trochu sem se na něj usmála. On se na mě taky usmál a podal mi věci co mi spadly na zem. Pak sem se přidala zpátky k holkám.
"Co to mělo bejt?"
"A co jako? "odpověděla sem klidně Nicol, která na mě civěla jak na ducha.
" No to s tím klukem" zapletla se do konverzace Mia.
"Já nevím o čem mluvíte"
"Ty vole nedělej z nás blbou dívala ses na něj jak na obrázek" řekla s úsměvem Nicol.
"Ne takhle to nebylo" odvětila sem
"Ale jo Alex bylo Nicol má pravdu"
"No dobře no.. Fajn tak se mi trošku zalíbil no, ale nic víc.." ty dvě že mě dostanou úplně všechno! Jsou jak detektivové
"Jenom?! To nemyslíš vážně poznám když lžeš Alex" odpověděla zase Mia která měla pořád úsměv na tváři.
"Tak jo. Tak jo. Tak jo. Uznávám zálíbyl se mi hodně. Stačí?!" řekla sem stydlivě na ně, ale pořád šeptem. Protože ony dvě to musejí řešit zrovna na chodbě kde chodí dalších X lidí!
"Jo stačí" řekli obě dvě s úšklebkem. Bože můj teď mě nenachají žít...

Snad se líbila 🖤
Zatím u další kapitoli ahoj..