Šestnáctiletá Alex stejně jako její dvě kamarádky nastoupí do prvního ročníku střední školy. Má menší výhodu protože už tam pár lidí zná. Zamiluje se do o rok staršího kluka jménem Lucas. On o všem zatím o ní vůbec neví, ale vše se může změnit..
Ale...
Vstala sem a promnula si oči. Vyhledala sem mobil abych se podívala kolik je hodin. A sakra 7:54!!!Já zaspala! Ten pitomý budík je zase rozbitej nebo co?
Rychle sem si učesala vlasy,vyčistila zuby a došla si na záchod. Ano já mám totiž ještě spousta času tak si dojdu na záchod. Zabalila sem si věci a vystřelila z domu. Měla jsem 2 zmeškaný hovory od Mii a 2 od Nicol. Taky sem měla nepřečtený zprávy tipů-Kde jsi?,víš vůbec kolik je?, ty si nemocná?.
Když už sem se řítila po chodbě do třídy bylo 8:20. Zaťukala sem a vešla do třídy. Omluvila sem se a šla si sednout na místo. "Kde jsi byla?" "Zaspala jsem" "Já myslela že už to skončilo" zasmála se. No fakt vtipný Mio. "Jak vidíš asi ne.."
O přestávce sem musela zase na záchod. Fakt nevím co sem vypila.
Vyšla sem z kabinky a umyla si ruce Když sem vyšla že záchodu někdo do mě surově vrazil a já skončila na zemi jako kus hadru. Dotyčný šel dál a bylo mu úplně jedno ze do mě strčil. Zvedla sem se řekla mu "Jako a omluva nebude?" když se na mě otočil tak mě to trochu zaskočilo. "Za co bych se ti měl jako omlouvat?" byl to on jeho zelené oči byly jako drahokamy. "No třeba za to že si do mě strčil?" "Za to se ti omlouvat nebudu. Nemůžu za to že si trdlo a spadla si" s tímhle odešel a já čuměla jak debil. No není se čemu divit. Takovouhle reakci bych zrovna od něj nečekala. Ano sice ho neznám ale vypadá jako fajn a hodnej kluk. Asi sem se mílila.. Několik lidí se na mě divalo zvláštním výrazem. Neřešila sem to a šla do třídy.
Pov. Abigal
Den utíkal rychle a já už byla na cestě do tanečního sálu. Miluju tanec je to můj život je to něco pro co žiju. Chodím na něj už čtyři roky tedy od osmý třídy a od samého začátku našeho týmu a klubu. Matka z toho není dvakrát nadšená, ale neřeší to. A otcovi je tak nějak všechno jedno. Sice sem to nechtěla , ale i tak mi ty tance platí. Přeci neměla bych si to jak platit sama na to by mi ani ta brigáda nestačila. Když sem vešla do sálu už tma bylo pár lidí tedy- Mike, Sasha, Merry a Sebastian. Než jsme se naděli byly jsme tu už všichni četně trenéra. Jako vždy to bylo super. Jezdíme i na soutěže a jsme fakt dobrý. Jsme i dobrý tým a nemáme mezi sebou spory. Všichni s etam baví me a pomáháme si. Náš trenér není ten tip co vám pořád říká ať cvičíte a že musíme vyhrát a podobně. Podporuje nás a když se někomu něco nedaří tak ho to naučí když nevyhrajem tka se svět nezboří ale když naopak ano tak je radostí bez sebe a chválí nás. Náš trenér je fajn člověk a i mladé takže nám rozumí. Máme i trenérku která s chodí na nás dívat na tréninky. Někdy nemůže a tak nepřijde e každý závody snama jezdí jako veliká podpora a trénuje je nás. Buď zaskakuje za toho našeho nebo nám různé pomáhá. Jsou to dva naječní lidé a já sem ráda že to je tak jak to má být.
Už sem šla domů když na mě zavolal Mike. "Abigal počkej!" "Ahoj Miku co se děje?" "Jen sem ti chtěl říct že dneska ti to fakt šlo i trenér tě chválil." "Díky ale ty si byl taky dobrejč žďuchla sem do něj. Na to sme se oba dva zasmáli." Fajn a to je všechno? "" No vlastně jo" "aha a kvůli tomu mě zastavuješ? Mohl si mi to říct příště" "Promiň ale možná bych zapoměl. No to jedno já už stejně musím tak čau." "Čau" "Achjo.." povzdechla sem si. To je jedno sem ráda že mi to řekl. Potěšilo mě to. Po chvíli stání sme se konečně dala do pohybu rovnou domů.
Sem spocená jako prase a to doslova. Odložila sem si věci do pokoje a hned šla do sprchy kde sem byla asi půl hodiny. Byla sem zabalená v mím růžoví županu. Udělala si pomerančoví džus a projížděla mobil. Teď mě tak napadlo že od ty doby co jsem doma sem ani jendou neviděla nebo neslyšela Alex. Šla sem k ní do pokoje se mrknout jestli je doma. "Hej žiješ vůbec? Válíš se tam jak vyvalenej vorvaň" válela se na posteli a byla jako mrtvola bez duše. Chvíli sem přemýšlela jestli se z ní nestal zombie. "Jo žiju" otočila se mě "Co se ti zase stalo prosímtě?" "Nic jen sem unavená toď vše." dál už sem se jí radši na nic neptala a šla se vrátit k mímu nic nedělání.
"Ahoj Abigal" křikl na mě Thomas letící jak éro z chodby. "Čaues" jetsli už je doma znamená to že ho přivezl otec a hned zase jel do práce. Jako vždy. Napadlo mě si procvičit ty nový kroky co sme dnes dělali. Už za měsíc máme soutěž a musíme to umět jestli chceme postoupit. Zapla sme si hudbu a začala trénovat.
Pov. Alex
Z čeho sem sakra tak unavená?! Vždyť sme skoro nic nedělali. Bože! Mám hlad dus i udělat nějaký ovoce. Cestou do kuchyně sme narazila na nějaký obraz ktery tu vidím prvně. Kdy to zase matka stihla koupit?!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Možná to přivezl táta a hned jel. Jo to je možný. Nakrájela sem si banán a jablko. Vrátila se do pokoje a začínala být docela unavená takže sem to rychle dojedla a šla si lehnout..
Oki další kapitola po trochu delší době, ale to neva.. 😂🖤 Pokusím se už příště dát nějaký to drama.. 🤔🤔 No necháme se překvapit 😂
