Soulmate ✓ || Changki

Soulmate * 4

Kihyun

Přemýšlím nad tím, co s ním je a hlavně, proč se neustále setkáváme, když to není nic, co bych si přál. Začnu si chystat ingredience na vaření, když slyším, jak od něj zní lehké tóny klavíru. Z nějakého důvodu mi naskočí husí kůže po celém těle a zase mě rozbolí hlava. Začnu si mnout spánky, proč mnou ty tóny tolik otřásají? Mým tělem se rozlévá zvláštní pocit jako bych ty tóny důvěrně znal, jako bych je slyšel několikrát. Zadívám se na své ruce, nikdy jsem na klavír nehrál, tak proč mám najednou pocit, že bych tóny, které slyším dokázal zahrát. Proč cítím někde uvnitř sebe jistotu, že bych to dokázal?

Povzdechnu si, sám nad sebou a hodím do sebe prášek kvůli bolesti hlavy. Nikdy jsem s tím neměl problém, tak proč mě hlava rozbolí kdykoliv ho vidím? Není to jen bolest v mé hlavě, ten tlak, který mi pulsuje ve spáncích, to, jak se ta bolest stupňuje, ať udělám cokoliv. Asi jsem z něj chytl migrénu, nebo nevím. Ale to bude tím počasím, určitě.

Ráno se vzbudím a začnu si chystat věci do školy, jen co otevřu dveře od svého bytu, tak on je otevře taky, bože, to čekal celou noc a celý ráno, než vylezu z baráku nebo co? Začíná mě to skoro až děsit, zamknu za sebou dveře a snažím si toho nevšímat. Jakmile se naše pohledy střetnou, tak sklopí hlavu a mě zase začne hučet v hlavě jako v úlu. Může mít člověk nějaký typ alergie na jiného člověka? Odkašlu si nad svými myšlenkami, projdu kolem něj a rychle se vydám do školy. Myslel jsem, že už se neuvidíme, ne, pokud bych nešel do té kavárny znovu, jak je možný, že ze všech lidí, co tu žijí, má byt vedle mého zrovna on?

Pořád mi víří hlavou, jestli to dělá schválně nebo jestli to opravdu může být nějaký zvláštní typ náhody. Nechci říct osud, nevěřím na takové věci. Nechce se mi věřit, že bych měl svůj život předem určený. Ať už jde o cokoliv, nevěřím tomu, i když už jsem nejednou přemýšlel nad tím, co to znamená mít spřízněnou duši.

Vše to ale neutichalo, spíš jsme se během celého týdne setkávali častěji. Nejen u bytu, ale kolikrát jsme se srazili v supermarketu, když jsem se rozhodl, že půjdu nakoupit jinam, abych na něj nenarazil, tak měl stejný nápad a zase jsme se tam potkali. Začínalo mě to děsit, možná iritovat, nevím. Je to ale divný, jeho pohled se mi zdá den ode dne smutnější, ale co mě je do toho? Nic.

Povzdechnu si a další den si sednu do lavice ke svému spolužákovi Markovi. On je takový magor, možná bych s ním o tom mohl zkusit mluvit? Věří na horoskopy a takový ptákoviny...tak třeba, nevím. Proč jsem tak zvědavý? Opravdu jsem se musel zbláznit, ale...opravdu mi to všechno přijde až moc podezřelé, nikdy se mi nestalo, že bych se s náhodným člověkem setkával minimálně dvakrát denně, náhodně a na náhodných místech. Většinou na těch, kam chodím jednou za uherský rok.

Nedá mi to, a přece jen s ním o přestávce jdu na oběd, sedneme si na jednu z laviček ve školním parku a vytáhneme si jídlo.

„Hele, Mark, narazil jsem na takový zajímavý téma, nevím, třeba o něm něco víš." Začnu opatrně, abych nepůsobil podezřele.

„Hm? O co jde?" v jeho očích vidím nadšení a zvědavost, zatímco se zakusuje do sendviče.

„Myslíš, že existuje něco jako spřízněná duše?" odkašlu si a zadívám se na něj. Spolkne sousto sendviče a začne se smát, tak nakrčím obočí a nechápavě se na něj zadívám.

„Samozřejmě, že existuje." Zamrká na mě. „Každý z nás přece ví, že nějakou má." Zadívá se na oplátku nechápavě on na mě. „Copak jsi na své 17 narozeniny neměl ten sen? Pokud ne, tak ho měla tvá spřízněná duše, ale přece musíš cítit ten pocit, ne?" čím víc vidí, jak jsem nechápavý, tím víc se na mě dívá překvapeně.

„Já na tyhle věci nevěřím a ne, fakt jsem neměl ani sen ani nemám žádnej divnej pocit." Zakroutím hlavou. „Copak ty jsi něco takovýho zažil?" Překvapeně na něj zamrkám, když přikývne.

„Sen jsem neměl, asi jsem předtím umřel dřív než moje spřízněná duše," zvláštně se na mě usměje, bože, co to je za hovadiny? „ale cítím ho, že je blízko, mám pocit, že ho brzo potkám." Zvláštně zašvitoří. Ehm.

„Bože, to jsou zase nějaký astronomický nebo bůhví jaký bludy." Zakoulím očima a obrátím je v sloup. Začne mi říkat další divný věci, něco ve stylu, že kdo umře první, ten si nepamatuje na předchozí život a ten, kdo umře jako druhý si na vše vzpomene v den svých 17 narozenin, že se do sebe spřízněné duše zamilují hned, jak se uvidí a že vždycky poznají, že je to ten vyvolený.

Přijde mi to jako děsná hovadina, vždyť je to nemožný. Nemůžu přece jen tak procházet několika životy jen s jediným člověkem. Pche. A že se vždycky ty dvě duše najdou? To tak, chci vědět, co asi bude, když každej z nich bude žít na opačné straně zeměkoule, to se jen tak z ničeho nic jeden z nich rozhodne, že jen tak z hecu, poletí přes celej svět, že tam třeba potká svoji lásku? Oh, to bych byl fakt nadšený být na jejich místě.

Dojdu po škole nakoupit a snažím se vyhnat z hlavy ty kraviny. Jsou to všechno jen bludy, stejně jako věštění, kecy o lásce na první pohled, horoskopy, věštění z ruky a podobný příšernosti. Jsem člověk, který stojí nohama pevně na zemi a nehodlám lítat myšlenkami někde v oblacích a vysnít si perfektní život a celej ho žít s tím, že můj osud mi to už všechno hezky nalajnoval, takže já s tím nic neudělám. Chci si sám řídit svůj život, udělat si vlastní osud a sám se rozhodovat, co se stane a co nikoliv.

Dojdu ke svému bytu a zadívám se na kytici, která ležela před mými dvěřmi. Očima střelím k jeho dveřím do bytu, kolikrát mu musím ještě říct, že ne, že mě obtěžuje a že chci dělat, že se neznáme, protože se neznáme? Vezmu kytku, abych ji mohl šlahnout k jeho dveřím, případně je otevřít a kytkou ho švihnout, ale...projede mnou zase ten divný pocit. Něco mi říkalo, že bych si ji měl nechat, bylo na ní něco, co se mi líbilo a co mě přitahovalo. Ha, jasně, určitě budu poslouchat svoje zmatené myšlení, které vůbec nechápu.

„Ještě jednou mi nechej něco u dveří a nechám tě z tohohle domu vystěhovat." Zabuším mu na dveře a nechám kytku před nimi, naštvaně vlezu do svého bytu a začnu si zouvat boty. Přejedu si rukou po hrudi v místě, kde mám srdce, proč se najednou stahuje tak bolestně? Najednou mnou projede pocit jako by chtělo puknout...měl bych si jít lehnout a zaspat to a to taky udělám.