Soulmate ✓ || Changki

Soulmate * 7 * END

Changkyun

cítím jak se probouzím. jak sebou moje tělo škubne. ale neotvírám oči, mám strach, co bude až oči otevřu, zjistím že to byl všechno jen špatný sen...nebo že byl sen jen část z toho? že stále trpím a jsem sám? jak moc se bojím oči otevřít. ale když je neotevřu tak nezjistím jestli se to vše stalo a Kihyun mě taky miluje a vše je v pořádku, nebo je to všechno jinak. po hádce vedenou sám se sebou pomalu oči otevřu. hned se mi nahrnou slzy do očí když vedle mě nikdo neleží. když jsem v té posteli sám. všechno to...byl jen sen. opatrně přejdu do sedu a prohrábnu si vlasy. Kihyun mě stále nenávidí a já stále umírám. s povzdechem oparně vstanu a vyjdu z pokoje a hned ztuhnu, když ho vidím jak zaujatě stojí u kuchyňské linky. vytřeštím oči a úlevně se chytím futer ale ani to mi nepomůže v tom abych se neskácel na zem.

"K-Kyunnie!!!" uslyším hlasité vyjeknutí a pak cítím jeho ruce na svých ramenech. " jsi v pořádku?" zvednu oči abych viděl jeho vyděšený výraz. nevydržím to a hned ho přitáhnu k sobě do náruče a pevně obejmu.

"jsi tady, nebyl to ..sen" hlasitě vydechnu a zabořím mu hlavu do ramene. hned mi objetí oplatí.

"nebyl, jsem tady" konejšivě mě hladí po zádech a já cítím v jeho slovech úsměv.

trvalo to dlouho než jsem se vrátil do původního stavu. do původního života, ale díky Kihyunovo péči jsem to zvládl. mohl jsem po chvíli nastoupit zpátky do kavárny kde jsem musel přestat pracovat kvůli záchvatům. každý den mě nutil jíst. i když jsem nechtěl tak mě k tomu donutil. po měsíci se přestěhoval ke mě, protože u mě stejně trávil každý den a noc, s ním se mi hned spalo lépe. po půl roce jsem byl opět zase v pořádku. možná jsem vážil i víc než před tím ale Kihyun hrozně rád básnil o mých plných tvářích a o tom jak moc se rád ke mě tulí, takže to bylo v pořádku. Hyungwon zezačátku Kihyuna neměl rád, protože to byl on kdo mě do toho stavu dostal, ale po pár měsících když viděli jak se stará abych byl zase fit ho přijal a společně jsme s ním a Hoseokem chodili na různé akce a já nemohl být šťastnější. koupil jsem mu narcisy, které mi tentokrát neodmítl. uvařil jsem mu jeho oblíbené jídlo které mi několikrát chválil a nutil mě ho vařit stále dokola a já byl jen rád.

po roce a půl jsme se přestěhovali z toho malého bytu a pořídili si dům. nebyl nějak veliký ale byl náš. byl to náš dům, domov který jsme si postupem času zútulnili. vysázeli jsme kolem narcisy a dlouhé večery jsme jen králi na klavír.

"jsi nervózní?" poplácá mě Hyungwon po rameni když se navlékám do obleku.

"hrozně" nervózně se oklepu a on se zasměje. s povzbudivými slovy se vydáme napříč uličkou. když čekám než se i Kihyun tou uličkou vydá tak si říkám že jsem nejšťastnější člověk na světě a v moment kdy si řekneme ano a spojíme náš svazek v polibku tak se sálem ozve nadšené skandování.

"smím prosit o tanec?" mrknu na Kihyuna a on se zasměje a praští mě do ramene. vezme mojí ruku a nechá se mnou vést na parket na první tanec novomanželů.

"nemůžu uvěřit že už je to pět let" vzdychne nadšeně Kihyun a opře si hlavu o moje rameno.

"měl jsem to udělat dřív" zasměju se a on mě praští do ramene znovu.

"udělal jsi to právě včas ty můj stresaři" zasměje se a vtiskne mi pusu. "Miluju tě Lim Changkyun, neuvěřitelně moc" zavrní a vtiskne mi další pusinku.

"já tebe taky Lim Kihyun" pozvednu významně obočí a on se hlasitě zasměje. za nedlouho se na jeho oblíbenou píseň začnou zvedat další a další páry na tanec. víc ho na sebe natisknu a nechám se unášet tím pocitem. je jedno jak náš příběh dopadne dál, ale vím že si ho v příštím životě najdu a i v příštím životě budeme mít nádhernou svatbu. i kdybych si musel projít tím utrpením znovu tak to podstoupím pokud ho budu moct držet v náruči. vím že náš příběh nezačal nejlépe ale vím že bude mít šťastný konec. slovy nelze vyjádřit jak moc ho miluji. všechno na něm, jeho povahu, jeho krásu, jeho hlas...vše a budu ho milovat napříč všemi životy, protože on je moje spřízněná duše a to se nikdy nezmění.