Vítej snílku,
v našem prapodivném světě.
Blaženě ptám se,
zda provázet tě smím.
Tím přístavem,
jenž zemí bláznů zvete.
- ale co je dnes
nezváno bláznovstvím.
Jsem smělý skřítěk,
co různá jména nosí.
Jak bílý králík
já provedu tě tmou.
Až k bráně té,
před níž mnozí psanci prosí
a Stín hlídá děti,
co nikdy neusnou.
Cos našel za dvířky?
Zda zeptat-li se mohu.
Kdys žárovku
tu zasel jiný mnich.
Chtěl osvítit,
tak obrátil se k bohu.
A dal tak vzniknout
první knize knih.
Dnes tma je zas,
mnozí už zapomněli.
Jak chutná slunce.
Proč duše nejde v prach.
Dnes zvou nás blázny.
A v tom je problém celý.
Po kapkách krve
rozlévá se strach.
- - -
Červenec 2018
Krátké zamyšlení o víře a náboženství.
ČTEŠ
Ticho za poslední rým
PoesíaSbírka básniček 2.0 Dospěla jsem k názoru, že můj styl psaní se od dob minulých změnil, a proto bych chtěla začít i novou kapitolu básní. Tyto básně jsou plné zrcadel, hvězd, bolesti i lapání po dechu. Některé pouhou záplavou obrazotvorných slov, ji...
