Ona byla obyčejná dívka..
On byl obyčejný kluk..
Ona nestála ani za jeden pohled..
On stál za všechny..
Ona byla šikanována.. byla bez přátel..
On byl idol všech dívek..
Ona na něj pomalu zapomněla..
On na ni nikdy..
Mia, teď už 18 letá dívka studuj...
Nevím kolik času uběhlo, ale od té doby, co to řekl, ani jeden z nás nepromluvil. Já na něj pořád nevěřícně zírala a vůbec jsem nevěděla co říct. V tu chvíli jsem měla chuť utéct.
Mezi námi panovalo ticho. Nevím, jestli jsme čekali, až ten druhý něco řekne, nebo jsme prostě nevěděli, kde začít. "Nevím, jestli jsem schopná ti teď tvé city opětovat, Matty. Je toho na mě teď moc. Táta se mi neozval, ty ses tu najednou objevil a teď jsi mi řekl tohle. Potřebuju čas" řekla jsem spíš šeptem, přikývl a já odvrátila pohled. Nevěděla jsem, co se se mnou děje. Vždycky jsem snila o tom, že mi to jednou řekne, a když už se to konečně stalo, tak jsem se zachovala takhle. Nevím proč. Bylo to strachem? Strachem z toho, že kdyby jsme se pohádali, skončilo by i naše přátelství? Nechtěla jsem ho ztratit. Vím, že jsem mu teď asi ublížila, ale nevím, jak zareagovat. Udělal to za mě. Zvedl se, bez jediného slova.. bez jediného pohledu odešel a já zůstala sama. Zase.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Z pohledu Mattyho
Její reakce mě překvapila. Nečekal jsem, že řekne tohle. Nevím, jestli jsem byl zklamaný, nebo šťastný. Nebudu lhát, zabolelo mě u srdce, když řekla, že neví, jestli mi mé city opětuje, ale zároveň jsem šťastný z toho, že řekla, že potřebuje čas. Znamená to, že mě miluje? Cítí ke mně něco? To byly otázky, na které jsem neznal odpověď.
Když jsem odešel, je pravda, že jsem cítil trochu viny, že jsem ji tam nechal samotnou. Ale musel jsem si vyčistit hlavu, tak jsem skončil v baru. Nevím, jak dlouho jsem tam byl a s každou další skleničkou mi to bylo čím dám tim víc jedno.
Ráno jsem se probudil doma. Ani nevím, jak jsem se tam dostal, ale bylo mi to fuk. Vstal jsem, dal si ranní sprchu, snídani a vyrazil jsem do školy.
Z pohledu Mii
Vrátila jsem se domu pozdě v noci. Chtěla jsem se mu omluvit, ale nebyl doma, tak jsem odešla k sobě a po pár chvilkách usnula. Probudila jsem se odhodlaná. "Dneska mu to řeknu. Musím mu říct pravdu" a doufala jsem, že mi uvěří. Dala jsem si sprchu, oblékla jsem se, vlasy si svázala do vysokého culíku a s taškou přes rameno jsem se vydala do školy. Musela jsem běžet, nebo bych přišla pozdě. Vešla jsem do třídy minutu před zvoněním. Sedla jsem si vedle Mattyho do své lavice a "užívala" si školu.
Měli jsme ještě odpolední vyučování, takže jsem se domu dostala okolo páté hodiny večer. Nebo teda, aspoň před dům. Matty mě doprovodil, rozloučili jsme se a on šel k sobě domu, ale já se zastavila před dveřmi. "Teď, nebo nikdy" zašeptala jsem si pro sebe. Otočila jsem se a šla jsem za ním, už se chystal vejít dovnitř, ale když si mě všiml, tak se ke mně otočil. Zastavila jsem kousek před tím. Nechápavě se na mě díval a já se snažila sebrat odvahu.
"Miluju tě" řekla jsem se sklopeným zrakem k zemi a čekala jsem na jeho reakci.
Z pohledu Mattyho
"Miluju tě" se sklopeným zrakem k zemi to řekla. Řekla ta dvě božská slova a já nemohl uvěřit svým uším. Chvilku jsem na ni nevěřícně zíral a potom, když se chystala k odchodu, nepustil jsem ji. Chytil jsem ji za ruku a přitáhl si ji do objetí. Miloval jsem ji, tak strašně moc. Objala mě okolo pasu a začala potichu vzlykat. Hladil jsem ji po vlasech a šeptal jí uklidňující slova. Stáli jsme v objetí sice chvilku, ale já si přál, aby to nikdy neskončilo. Začalo se docela ochlazovat. "Nechceš jít ke mně? Začíná být docela zima" zeptal jsem se jí, když se uklidnila. Jen nepatrně přikývla. Pousmál jsem se a odvedl ji k sobě.
Seděli jsme na gauči a dívali se na televizi. Měla o mě opřenou hlavu a já měl ruku okolo jejího pasu. Objednali jsme si pizzu, kterou nám asi po půl hodině přivezli. Zaplatil jsem a vrátil se za ní. Položil jsem krabice na stůl a začali jsme jíst. "Stejně nechápu, jak můžeš jíst pizzu s ananasem" pobaveným hlasem jsem jí to řekl. Jen se zasmála. "To nikdy nepochopíš" vrátila mi to stejným tónem a já se musel začít smát taky. Dojedl jsem dřív než ona. "Jdu si dát sprchu". Vstal jsem a vyrazil do koupelny.
Vylezl jsem asi po 10 minutách, oblékl jsem si jen boxerky a tepláky a vrátil se za ní. Už měla dojedeno taky. Sedl jsem si zpátky a zadíval se jí do očí. Ruku jsem položil na její tvář, sklonil jsem se a tím jsem vyplnil přebytečné centimetry mezi námi. Políbil jsem ji. Ochotně mi ho vrátila a já ji pomalu položil na gauč. Do polibku se usmála a rukou mi zajela do vlasů, čímž si mě k sobě přitáhla víc. Neodpustil jsem si to a jednou rukou jsem jí sjel na zadek. Jazykem jsem přejel po jejím spodním rtu, čímž jsem žádal o vstup. Pootevřela rty a tím začala válka. Líbali jsme se a já věděl, že už nikdy nikoho jiného nechci. Že ona byla ta moje chybějící polovička.
Tak jo, jsme u konce další kapitoly. Omlouvám se, že tato kapitola byla slabší, dneska mi docházela slova, což se u mě moc často nestává. Snad příští kapitola bude už zase taková, jaká by být měla. Teda, aspoň doufám. Snad se vám kapitola líbila a u další, zase ahoj! :)
