*(LEHKÁ)ÚPRAVA TOHOTO PŘÍBĚHU NA TIKTOKU: @mcupribehy!!!*
Její jméno je Nicol. Je to sebevědomá a drzá dívka, co se stane, když její matka umře na otravu alkoholem?
Změní se její život k lepšímu, nebo ne?
Bude mít schopnosti, díky kterým se dostan...
Po otevření očí a zjištění, že to opravdu sen nebyl. Bylo něco úžasného!
Ihned jsem si oblékla moje oblečení.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A šla si něco udělat s obličejem, protože furt tam byly kruhy pod očima.
Cítila jsem se super... I když moje schopnosti stále nefungovali a možná ani nebudou. Tak jsem byla šťastná.
Na chodbě jsem potkala Thora, který nesl tácek s jídlem. A zřejmě šel za mnou. "Ahoj Thore."
"Ahoj, slečn- Nicol. Nesu vá- ti snídani. Až se najíš, najdeš mě venku. Začneme tréninkem." Podal mi tácek a odešel. Je vtipné, jak by mi nejradši říkal slečno a ještě k tomu vykal.
"Ok.... Fajn." Mumlala jsem si pro sebe. K snídani mi toho donesl teda dost. Samozřejmě moje jídlo byli cereálie, musím říct, že chutnali úplně jinak než na Zemi a dokonce i jinak vypadali. Chutnali mi. Jabko jsem si dala do kapsy a vyrazila ven. Několik stráží mě sledovalo, ale zřejmě o mé přítomnosti věděli.
"Vás jsem tu ještě neviděl, kdo jste?" Zeptal se milý hlas za mnou. Otočila jsem se za hlasem.
"Nicol.... Nicol Stark." Nechci být protivná, protože si myslím, že tady se každý nedostane, ale moje nálada bude brzy zase jako dřív. Snad.
"Těší mě, já jsem Fandral." Chytil mi ruku a políbil mě na klouby. Usmála jsem se. I když mi to přišlo podivné... Co kdybych měla na ruce výkal? No jo.... Vcelku malá pravděpodobnost. "A kam máte namířeno, pokud mohu vědět."
"Mám se sejít venku s Thorem, budeme mít trénink." Fandral kráčel vedle mého boku.
Byl docela pěkný, blond vlasy, pěkná postava, strniště, hnědé-oříškové oči, byl asi o patnáct až dvacet centimetrů větší jak já. Ale děvkař podle mého. Nechci hned soudit.... Prostě si to myslím.
"Mohu vás tam doprovodit?" To jsou tady všichni tak zdvořilý? Teda až na Lokiho, kterého jsem asi.... Díky bohu zatím neviděla. Nevím ani jak se k němu mám chovat.
"Jistě." Musím být taky vyspělá.
.... "OH! Nicol, už jsem se lekl, že nepřijdeš." Šel mi naproti Thor.
"Neboj se, takhle se mě nezbavíš." Zastavila jsem se kousek před ním.
"Tak začněme.... První zjistíme jak fungují tvoje svaly a tělo, může se stát, že ti to nepůjde jako dříve."
"Stejně jako všechno...." Povídala jsem si pro sebe, ale zřejmě dost nahlas. Thor se na mě smutně usmál.
Myslela jsem, že moje tělo bude plně fungovat jako naposled, ale několikrát jsem selhala. Skončilo to tím, že jsem dopadla na tvrdou zem. A pořádně se odřela. A vy se divíte? Když Thor vás odhodí několik metrů dozadu.
Na Thora jsem, ale teď zaútočila tak, že to nečekal. Stačila udělat jedna věc. A on by prohrál, ze soustředění mě, ale vytrhla osoba, která stála na balkonů. A s kamenným výrazem mě pozorovala. Thor toho okamžiku využil a odhodil mě někam do Narnie.
"To pro dnešek stačí." Informoval mě Thor a podal mi ruku.
"Nebylo to vůbec špatné." Okomentoval moje útoky Fandral, který se mi několikrát smál, hlavně když jsem se válela na zemi.
"A co myslíš přesně, to když si se mi smál poprvé nebo teď naposled?" Provokovala jsem ho, vypadal, že to nepochopil. "To byla sranda." Poplácal jsem ho po zádech.
"Ale.... Vždyť já vím.... To .... To je přeci jasné." Snažil se svoje ztrapnění- že nechápe vtipy, zamaskovat.
Jablko, které bylo položené na schodech jsem si vzala. Musela jsem ho tam položit, jinak by z toho teď mohl být tak maximálně džus.
Vracela jsem se do svého pokoje. Pohazovala jsem si ve vzduchu s jablkem. Vždycky ho vyhodila a pak chytla. Vyhodila jsem ho.... Ale něco mi jablko sestřelilo.
"To je moje jablko.... Teda, spíše bylo." V jablku byla zapíchnutá dýka. Když jablko dopadlo, trošku se poničilo. Už ho nechci. Né, že bych byla vybíravá, ale ještě před chvilkou bylo krásné.
