Everything else {Completed}

35#

"Tak si trošku užijem." Přibližoval se ke mně Loki. Zvedl mě ze země a hodil na postel.

"Ani na to nemysli!" Doplazila jsem se na druhou stranu postele. On se jen usmál. A udělal pohyb rukou.

Moje zápěstí náhle bylo připoutané k posteli. Stál na místě a usmíval se. Cukala jsem, ale pouta se ani nehla.

Loki se ke mně přiblížil. "Loki.... Prosím....ne." V očích jsem měla slzy. Nohama jsem se oháněla, ale on si na ně sedl. Takže jsem nemohla nic dělat.

Tohle se dělo další tři dny. Celé dny jsem seděla v pokoji a byla totálně v prdeli. Nohy u brady a slzy stále v očích.

Myslela jsem si, že se změnil. Nezměnil.... Je to ještě větší hajzl. Připravil mě .... Je to hrozný.... Přijít o to s člověkem, který vás znásilní.
Vždycky jsem chtěla o to přijít s nějakým, koho miluju.

Pokaždé co vešel do pokoje se dělo to stejné. Hrozně jsem se klepala.

Vzpomněla jsem si na obrázek, když jsem ho předtím kreslila.
Vytáhla ho ze šuplíku a došla k balkonů.
Další slzy mi tekly po tváři, protože z druhé strany jsem napsala.

"Každý mi může říkat, jak si hrozný, ale já vím svoje. Věřím ti"

Jak jsem to mohla po tom všem napsat? Možná protože jsem stále v něm viděla něco dobrého. Teď už v něm nevidím nic dobrého.

Obrázek jsem roztrhla na několik kousíčků a nechala vítr. Ať to odfoukne. Bohužel, né s mojí pomocí.

Vrátila jsem se do svého pokoje. A odpadla na postel, tváře mi máčeli slzy, ale nakonec jsem usla.

Loki
Procházel jsem se po zahradě a přemýšlel, že bych se za ní zase mohl stavit.
Nemohla se bránit. A já si v klidu mohl užívat.

Když mi do obličeje vletěl nějaký papírek.

"Jaký idiot!" Zanadával jsem. Když jsem se, ale podíval co to je. Všiml jsem si kousku obličeje.
Přišlo mi to povědomé, proto jsem pomocí magie obrázek postavil.

"Kdo to kreslil?" Myslel jsem si, že z druhé strany bude třeba podpis, ale byl tam jen nějaký text. Byl to Midgardský jazyk.

Po přečtení obrázku jsem měl náhle několik emocí. "Co si o sobě myslí?!" Byl jsem naštvaný, ale pak jsem si to uvědomil.
Ona mi věřila.... Jedna z mála mi věřila. A já ji ublížil.
U některých osob, by mi to bylo šumák, ale u ní z nějakého důvodu ne.
"Co jsem to udělala?!" Byl jsem naštvaný, ale na sebe. Kvůli tomu, co jsem ji způsobil.

Nikdy jsem netušil, že jeden obrázek s textem mě muže dohnat k lítosti.
Vždy jsem zabíjel bez soucitu. I přesto, že mě prosili, jsem neměl žádné slitování.
Ale u ní to bylo jiné.

Musel jsem si to jít urovnat v hlavě. A proto jsem se rychlím krokem, vydal do mého útočiště. Knihovna.

Nicol

Bylo už ráno. Bylo divné, že večer zase nepřišel Loki, ale ani trochu mi to nevadilo.
Vždy když jsem ho viděla, bylo pro mě něco hrozného.

Rozhodla jsem se, že se konečně zajdu po dlouhé době zase projít. Doufala jsem, že ho nikde nepotkám.
Šla jsem chodbou a zatáčela tam, kde jsem ještě ani nikdy nebyla.
Z nějaké místnosti jsem, ale uslyšela zvuky. Nevím k čemu bych to měla přiřadit, ale jak kdyby se tam něco hrozně hýbalo a vzpíralo.
Pomalu jsem vešla dovnitř. A všimla si, že je to knihovna. Tolik knih jsem v životě neviděla.

Zvuky byli ale stále slyšet, vydala jsem se tam. Kde se to ozývalo.
Zašla jsem za roh.... A všimla si.

"Loki?!" Byla jsem dost vyděšená. Ležel na zemi a hrozně sebou škubat. Na čele měl pot. A vedle jeho těla byl papírek.

"Odpusť mi to."

Z druhé strany papírků, byl vidět kus mého obrázku. "No to snad ne...." Vydechla jsem. Okamžitě jsem utíkala pro pomoc.

"Haló!?"

"Ano slečno?" Promluvila stráž, které jsem si ani nevšimla.

"Princ.... Princ Loki, leží v knihovně. Hrozně sebou škube!" Nemohla jsem skoro popadnout dech. Stráže okamžitě vyběhli do knihovny. "Vy běžte zatím do pokoje, slečno!" Zavolal na mě ještě jeden z nich.

V pokoji jsem pochodovala jsem a tam. I přes to, co mi udělal. Jsem o něj měla strach. Divné co? Spíš bych měla ještě tleskat, že tam umírá.

"Teď to musí jít!" Pokud se mi povede, udělat magii. Můžu ho vyléčit, ale je tady několik problémů.
Chci mu pomoct?  Co když mi zase ublíží? Zvládnu to? Byl ten vzkaz pro mě?

Ruku jsem natáhla před sebe a snažila se co nejvíce soustředit. Snažila se vnímat moji magii v mém těle.

Když jsem pocítila energií, která mi proudí tělem.
Otevřela jsem oči a uviděla plamínek.
"Já to zvládla?! Já to vážně zvládla!!" Měla jsem nehoráznou radost.

Zkusila jsem další věci, které mi trošku dělali problém, ale moje magie byla zpátky! Sice né v plné parádě, ale byla!

Na rovinu se přiznám, že toto teď bude trošku okopírované, jelikož se mi to od jedné slečny líbilo. Dala jsem to sem.

Jsou tomu podobné asi dvě kapitoly. Tak snad vám a jí to vadit nebude. 😄

Říkám to proto, protože nechci kecat, že jsem to celé vymyslela.

😇Jinak vám všem děkuji za podporu. Nevím, jak vám to vynahradit.
Proto bych byla vděčná, kdyby jste mi vnukli nápad, na nový příběh.
A o čem by to nějak mělo být. 😄💞