Láska mezi dvěma superhrdiny

Výlet 4/4

*Marinette*
Najednou Adrien mi začal pomalu sundavat plavky, vášnivé mě líbal po rtech a po krku.
Během chvíle byly moje plavky někde pryč. Jezdil mi rukama po mém holém těle. Bylo to krásné, ale nic vážného se nadále nestalo, protože věděl, že sice se mi to líbí, ale nejsem ještě natolik připravená na takové věci dělat.
Adrian je v tomhle úžasný, miluju ho, rozumí mi a netlačí na mě s takovými věcmi, i když sebe víc chce.
Poté jsem si na sebe ve vodě vzala plavky a Adrien mezitím na mě koukal se spokojeným výrazem.
Šli jsme pomalu zpátky do campu a povídali jsme si o všem možném. Když jsme se vrátili do campu tak Alya a Nino se hned začali vyptávat kde jsme byli a co jsme dělali. Mlčeli jsme a přiblble jsme se usmívali. Řekla jsem jsem Alye, Ninovi a Adrienovi, že jsem docela unavená, a tak jsi jdu lehnout do stanu. Rozloučila jsem se s nimi a šla jsem.

*Adrien*
Jakmile Marinette odešla, tak jsme šli s Alyou a s Ninem si sednout k táboráku. Povídali jsme si o Chloe a o jednom klukovi, kterýho Chloe crushuje. Ten kluk se jmenuje Lukka, je to fajn kámoš. Mrzí mě, že letos nejel s námi na tento camp, ale příště snad pojede.
Cca po 15 min Alya řekla ,,Je škoda, že už zítra jedeme. Moc si to tu užívám a taky jsem si konečně odpočinula od toho všeho stresu ze školy a od blogu."
V ten moment mi vlastně došlo, že zítra už jedeme domů. A sakra! Já si zapomněl zbalit věci. Řekl jsem Alye a Ninovi, že musím jít si zbalit věci jinak zítra to už nestihnu. Odešel jsem a blízké jsem se pomalu k našemu stanu. Otevřu stan a vidím Marinette jak sobě a mě skládá oblečení a další věci do tašek. V ten moment řekne ,,Věděla jsem, že na to zapomeneš tak jsem ti taky zbalila věci, aby jsi zítra nepanikařil."
V ten moment jsem se na ní usmál a poděkoval jí, samozřejmě jsem nezapomněl jí dát pusu.

*v 22:00*
Je noc, Marinette spí a já furt myslím na různé věci, přemýšlím nad mámou a tátou. Proč se táta tolik změnil? Proč je mi tak vzdálený? Na tyto otázky neznám odpověď, mrzí mě jak se chová. Ano také mi chybí máma, ale nemusí se takhle chovat.
Najednou jsem se cítil strašně unavený a usnul jsem.

*ráno*
Najednou mě začala budit Marinette, aby jsme stihali si dobalit poslední věci a složit stan a spacáky.

*o hodinu později*
Je 9:30 a už na nás čeká v campu bus. Učitelka si nás kontroluje jestli jsme všichni, aby jsme mohli vyrazit. Po zdlouhavém počítání a kontrolování jsme vyrazili. Teď už jen zbývá přetrpět pár hodin v buse. Naštěstí vedle sebe mám Marinette, která mi dodává sílu.

Ahoj všichni! Takže tak cca po 2 letech jsem zpět 😄 dneska jsme se nějak rozepsala takže si toho važte ❤️ neslibuji, že kapitoly budu vydávat nějak pravidelně, ale určitě to nebude po dvou letech jako teď 😂 doufám, že se vám tato kapitola líbila ❤️