Samota

Část 1 bez názvu

Je tu jedna dívka,

jejíž city zasáhly příliš hluboko.

Pláče za temných nocích a doufá,

že se vrátíš.

Tolik bolesti jedné duše,

nevidíš ty slzy?

Pomalu stékají dolů,

jako vodopád.

A až přijde ten čas,

kdy slzy dojdou,

kdy veškerou bolest vezme čas,

teprve pak, můj milý, teprve pak se vrátí.

Její srdce ale nepřestane doufat,

víra je prý všemocná,

dokážeš se na ni dívat?

Zavři oči a spi.

Zapomněla, není to tak dávno.

Ještě včera víru měla,

ale tys ji vše vzal, o čem snila.

Byla tu jedna dívka.

Některé sny se plní,

jiné pouze sní, tato dívka snila,

ale přestala věřit, že tento svět

ještě může být čistý.

Ach ano, víra, víra plna slz.

Občas, když usínám vzpomenu si na ni

a vidím, že ta bolest v jejím srdci,

že ta bolest je nesnesitelná.

Ach, ano, má lásko, tohle je čas,

jeho krutost a nevyzpytatelnost,

ale takhle to chodí, můj drahý,

životem choď jak umíš, žij ho a miluj, kohokoli.