JEDDY a riskantní krok

1. KAPITOLA

Bytem na okraji Londýna se neslo pronikavé řinčení domovního zvonku. Teddy pauznul rozehranou hru na Playstationu a bzučákem otevřel domovní dveře. O několik málo minut později se ozvalo zaklepání. Otevřel a na prahu stál asi osmnáctiletý mladík, černé husté vlasy mu divoce trčely do všech stran a na tváři se mu rozsvítil obrovský úsměv. Mladík shodil z ramene sportovní tašku, která s žuchnutím dopadla na zem a pevně Teddyho objal.

„Jamesi," vykoktal ze sebe zaskočený Teddy, „tys' vyrostl!" vydechl a pohledem si Jamese měřil, když se od sebe odtrhli. Překvapila ho Jamesova široká ramena, atletická postava i výška - James byl teď jen o málo menší.

„Překvapenej, že už mi není dvanáct?" odfrknul si James ironicky. „Neviděl jsi mě šest let, Teddy, mezitím se stalo spoustu věcí, například puberta a tak..." smál se James.

„To není možné, že už je to tak dávno, co jsem končil v Bradavicích..." nevěřícně kroutil hlavou Teddy a roztržitě si prohrábl své tyrkysové vlasy. „Pojď dál a nestůj ve dveřích," vyzval Jamese a sebral ze země jeho tašku.

James zakroutil hlavou a vstoupil. Teddy se na něj usmál - a sakra, ten kluk bude samý malér, pomyslil si.

James letos absolvoval v Bradavicích s vynikajícím hodnocením, byl kapitánem nebelvírského famfrpálového družstva a všichni mu předpovídali skvělou budoucnost. On však nebyl ještě zcela rozhodnutý, kterým směrem se vydat, ale cítil, že Londýn bude to pravé místo pro získání prvních zkušeností. Proto byl moc rád, když mu jeho otec domluvil dočasné útočiště u svého kmotřence - Teddyho Lupina.

„Není to nic moc," začal omluvně Teddy s prohlídkou bytu. „Tady bude tvůj pokoj," nakoukli do prvních dveří, Teddy hodil Jamesovu tašku na postel a šli dál, „tady je kuchyň s obývákem, nalevo jsou dveře do mojí ložnice a napravo koupelna."

„Já myslím, že to je parádní," prohlásil nadšeně James a oči mu jen svítily.

Teddy nechal Jamese se trochu zabydlet a mezitím uvařil pro oba čaj.

„Děkuju moc, Teddy," řekl James, když si přisednul ke kuchyňskému stolu a vzal si nabízený hrneček. „Myslím za všechno, že mě u sebe necháš bydlet," dodal na vysvětlenou.

Teddy se jen usmál a mávnul rukou, jakože to nestojí za řeč.

„A jaký máš plán na zítra?" zahájil Teddy trochu rozpačitě konverzaci. Ačkoliv si byli s Jamesem jako děti velmi blízcí, od té doby, co bydlel Teddy v Londýně, se neviděli. A James měl pravdu, za těch šest let se událo opravdu hodně.

„Na příští týden mám domluveno několik pracovních pohovorů. Můj list úkolů," začal předčítat James z imaginárního seznamu, „najít si bydlení - splněno, najít si práci - v procesu a připomenout Teddymu, že se má co nejdříve stavit v neděli na oběd."

Teddy při zmínce poslední položky zaskučel a schoval si obličej do dlaní: „Já vím, že jsem se neukázal celé věky, ale od té doby, co jsme se s Victorií rozešli, jsou rodinné obědy v Doupěti divné. Nechci ji kazit víkend svou přítomností."

„Tak se stavíme jen u nás. Našim moc chybíš. A mně si chyběl taky," pípnul James. „Co se vlastně stalo mezi tebou a Victorií? Byli jste perfektní pár a teď si nemůžete na oči..."

„Prostě to nevyšlo, víc bych to nerozmazával," usmál se omluvně Teddy a opět si začal nervózně prohrabávat vlasy.