JEDDY a riskantní krok

6. KAPITOLA

Jamese pronásledovala vzpomínka na polibek dnem i nocí.

Znamenal ten polibek snad něco víc?

Ale Teddy se k tomu večeru už nevracel. Vlastně James několik následujících dní Teddyho téměř neviděl. Teddy každé ráno proběhl bytem, ve spěchu zamumlal pozdrav a večery trávil zalezlý u sebe v pokoji.

James si také všiml, jak se změnil Teddyho vzhled. Během pár dnů přestaly být jeho vlasy zářivě tyrkysové, místo toho byly slámově žluté a bez života. James nechtěl na Teddyho tlačit, ale nedokázal se dívat, jak bloudí bytem jako tělo bez duše a prohlubuje svou depresi za stohem ruské literatury.

Následující víkend toho měl James dost. Rozhodl se, že ať ten polibek znamenal cokoliv, nechce Teddyho vidět nešťastného.

James rozrazil dveře do Teddyho ložnice a prohlásil: „Obleč se, beru tě ven!"

Teddy na něj zmateně vzhlédl od rozečteného Dostojevského.

„Nechci nic slyšet, vezmi si kalhoty, svetr a jdeme," přikázal James v žertu. Teddy ještě chvíli mrmlal, ale nakonec odložil knihu a za chvíli už stál na chodbě oblečený.

„Neřekl jsi mi, kam jdeme, můžu jít takhle?" zeptal se Teddy nervózně a odhodil si rukou vlasy z čela.

James se usmál a kývnul hlavou. Popadl Teddyho za rukáv a táhl ho celou cestu, až dorazili k cíli.

„Útulek? Jamesi, nevím, jestli je rozumné díru po vztahu zalepovat psem. Je to ohromná zodpovědnost," nejistě přešlapoval Teddy před vstupní brankou.

James zkroutil ústa do ironického úšklebku. „U Merlina, pan super-zodpovědný primus, pořád to v tobě je, co?" a pobaveně vytáhl obočí. „Neboj, nejsem blázen, jen si půjčíme pejska na venčení, co ty na to?"

Teddymu se rozsvítily oči a běžel ke kotcům, kde ho přivítal zběsilý psí štěkot. Vybrali si jednoho středně velkého vořecha a společnými silami mu nandali obojek. Jakmile pes ucítil, že je na vodítku, vyrazil z útulku jako střela do přilehlého parku.

James podal Teddymu sáček psích sucharů: „Ukaž mu, že máme u sebe pamlsky, můžeme ho pak pustit na volno. Určitě přiběhne zpátky, když zachrastíš tím pytlíkem se suchary."

Teddy natáhl ruku po sucharech a na malý okamžik se jejich prsty dotkly. Jejich pohledy se střetly, svět se zastavil...a pak se rychle roztočil, jako kdyby chtěl dohnat ztracený čas. Alespoň tak to Teddymu připadalo. James se na něj usmál a hodil jeden pamlsek pejskovi.

Zábava v parku vydržela Jamesovi a Teddymu na několik hodin, psovi házeli aport a běhali sem a tam, pejsek je vděčně následoval a rozpustile na ně štěkal. Když útulek zavíral, vrátili psa zpátky a domluvili se, že za ním přijdou zase příští týden – pokud si ho do té doby neodveze nový páníček.

„To byla zábava, Jamesi, cítím se mnohem líp," prohlásil šťastně Teddy, když odcházeli z útulku. Jednou rukou chytil Jamese kolem ramen a druhou si prohrábnul vlasy, které okamžitě změnily barvu na zářivě tyrkysovou.

James se široce usmál a prsty rozcuchal Teddymu čupřinu modrých vlasů.

„Cestou domů se můžeme stavit u mě v baru a dát si večeři," navrhnul James.

„A dostanu pivo zadarmo?"

„Ne, ale můžu ti ho natočit. Ber to jako poctu!" samolibě se ušklíbnul James.