JEDDY a riskantní krok

4. KAPITOLA

James se několik dalších týdnů opravdu snažil, dokonce po sobě myl nádobí (kouzlem, tudíž pár prvních talířů padlo za oběť) a naučil se prát v pračce. I přesto dal ve své současné práci výpověď ještě před koncem zkušební doby. Večer pak seděl jako obvykle v kuchyni a kroužkoval nové inzeráty.

Teddy vzal z lednice dva máslové ležáky, stoupl si za sedícího Jamese, naklonil se přes něj a jednu lahev mu podal. Zůstal pak lokty opřený o Jamesova ramena a četl si zakroužkované pracovní nabídky.

„Myslím, že bys měl přestat hledat práci, která tě nezajímá a místo toho by ses měl zamyslet, co skutečně chceš v životě dělat," poznamenal Teddy.

James nervózně polkl, z Teddyho bezprostřední blízkosti ho polévalo horko, ale za nic na světe nechtěl, aby se od něj vzdálil. Cítil jeho horký dech na svém krku a tyrkysové pramínky vlasů ho šimraly po tváři.

„V čem jsi dobrý?" zeptal se Teddy a s lahví máslového ležáku se posadil na židli vedle Jamese.

James chvíli váhal s odpovědí, neboť celá jeho mysl se právě soustředila na Teddyho vzdalující se tělo.

„Ve famfrpálu, ale to dělat nechci. Mamka chvíli hrála závodně a byla z toho nešťastná...Docela mi jde kreslení, vyčistím si tím hlavu po práci. Ale nevím, jak bych se kreslením mohl živit."

„Můžeš pracovat třeba jako knižní ilustrátor..." navrhnul Teddy.

„Co jiného může napadnout prodejce knížek!" praštil se dlaní do čela James pobaveně. „Co jsi vlastně chtěl dělat po škole ty?" zajímal se dál.

„Předpokládáš snad, že pracovat v knihkupectví nebyl můj sen?" Teddy povytáhl obočí. „Ale musím tě zklamat. Knížky byly vždycky moje láska. Popravdě, po Bradavicích jsem chtěl studovat anglickou literaturu na mudlovské univerzitě. Pro kouzelníky není úplně snadné přihlásit se na univerzitu. Začal jsem si zajišťovat potřebné dokumenty a studovat na přijímací zkoušky. Abych si vydělal peníze, vzal jsem poloviční úvazek v Krucáncích a kaňourech. A tam jsem zjistil, že jsem se svým životem naprosto spokojený a titul z univerzity na tom nic nezmění... Ale každá profese má jiné nároky a každý člověk je jiný. Budeš se muset zamyslet sám, co je pro tebe nejlepší," vysvětloval Teddy a pak se na chvíli zasnil: „Jednou bych si chtěl otevřít vlastní kouzelnické knihkupectví a prodávat v něm i mudlovské knihy. Nebo třeba založit malé nakladatelství..."

Jamesovi se rozsvítila tvář: „Nikdy mě nenapadlo, že bych mohl jít na mudlovskou univerzitu a studovat umění! Ale táta by asi moc nadšený nebyl..." dodal sklesle.

„Věř mi, že pokud Harry uvidí, že si jdeš za svým cílem, podpoří tě. Můžu ti dát kontakt na pár mých přátel z Bradavic, kteří chodili na univerzitu, domluv si s nimi schůzku. Pak bys měl zažádat na Ministerstvu kouzel o přepis diplomu a zkoušek z Bradavic. A rozhodně si udělej průkazku do knihovny, jestli budeš skládat přijímací zkoušky na mudlovské škole, budeš se muset hodně doučit."

„Ty jsi takový nehorázný šprt, Teddy, uvědomuješ si to?"

„Ale stejně mě miluješ," prohodil v žertu Teddy.

V Jamesovi hrklo.

Mohla to být láska?