Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jak jsme vyjeli z té pitomé nemocnice, která většinou připomíná jen smrt blízkých jsme se zastavili do KFC na pár cheesů.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nebyl to však můj nápad, nýbrž Andyho. Od té doby, co Ash poznal Ellie chová se divně... Už jen nemluvě o tom, že jméno Ellie slyším na každém jeho zamyšlení. Možná to bude hodně divný, jestli se Andy potom všem snaží furt něco zatajit. Oni jsou pro mě jako rodina bez které se nedokážu obejít. „Kámo přestaň už furt nad ní přemýšlet." Že už bych nebyla jediná, koho to deptá? „Andyno sklapni! Koukni se na sebe." Je na čase tuhle hádku ukončit, protože jinak takhle nedorazíme ani ke mě natož aby oni se dostali domů. „Andy, Ashi už dost!!! Myslíte si, že jste frajeři tím, jak se tady hádáte?" Je mi jasný, že jsem teď na ně byla hnusná, ale nevadí mi to. I když mi to je teď trochu líto, ale jak se říká a tím by se mělo řídit... Věci, které jsi udělala jsi tak chtěla tak toho nelituj. Viděla jsem jak Andy bělí za volantem. „Hej Lassie mohla bys být ráda, protože tady s Ashem by to bylo akorát horší!! Ale jak myslíš!" Jak tohle může myslet vážně? To už snad není možný. „Heleď Blacku. Není moje povinnost tady být! Nech mě vystoupit a já půjdu klidně pěšky!" Fakt už začínám být hodně naštvaná. Zuby začali dělat cvak cvak. Ruce v pěst. Slzy v očích. Nervy v háji. Emocionální zhroucení. Černo před očima.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Fajn slečno! Jdi si kam chceš!" Prudce zabrzdil až jsem málem mohla skončit zpláclá na předním skle, ale to by mu bylo stejně jedno. „Díky a přestaň se už chovat jak malej!" Práskla jsem dveřmi a odešla jsem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nesvítily lampy takže jen stačilo zdrhnout a už mě neviděli z auta. Bude to tak pro ně lepší. Nebo alespoň pro něj? Musím se nějak dostat domů. Proč já si myslím, že bude vše dobrý? Přestávám na tuhle větu věřit. BUDE TO DOBRÝ? Zapamatuj si jediné. Je to lež! Po tomhle, co jsem teď viděla tak asi fakt ano... Nevím, proč se Ellie zaleskly oči jenže něco mi tu nehraje. Proč je celý dům, kde Ellie bydlí zhasnutý? Je to v háji... Cítím na sobě únavu. Musím co nejrychleji domů a jít spát. Akorát má o mě mamka strach a nemá sakra ani ponětí o tom, že Ellie je v nemocnici... Pomalu nebylo vidět ani na krok. Upřímně... Jít domů po desáté hodině jen tak nikdo nechce. Stromy vytvářeli malebné krajině potaz na to, že my lidi nejsme nejděsivější stvoření na téhle planetě. Což ale nemění to, že zbytek cesty by mě nějak potěšil. Bolely mě nohy. Přiblížila jsem se k baráku a vidím v okně odlesk z televize. Buď to máti spí a nebo kouká... Hmm na většinu matek celkem zajímavé na takhle pozdní večer. Proběhla jsem rychle cestu do svého pokoje a tam jsem ze sebe sundala všechno to oblečení. Měla jsem toho už všeho dost. Zalezla jsem do koupelny a tam jsem si napustila velice horkou vanu. Díky ní alespoň můžu v klidu přemýšlet a na chvíli moc vypnout. Relax... Jen relaxuj... CINK! V cukuletu jsem byla vzhůru a letěla jsem zase cestu do pokoje. Vzala jsem mobil a teď jen přemýšlím, jestli hodit mobil z okna nebo sama sebe. Dokonce dvakrát jsem vypla mobil, abych zjistila jestli to není jen sen. No bohužel asi ne...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Andy: Ahoj...
Lassie: Nazdar...
Andy: Heleď... Nebuď na mě tak hnusná Lass...
Lassie: Já, že jsem taková?! Andy... Ty fakt nevíš, co mě trápí?... Nech to bejt fakt že jo. Stojím ti akorát v tvém světě jako překážka. Měj se krásně!
Andy: Doprdele tohle nemůžeš myslet vážně že ne?!
Zobrazeno.
Bylo mi jasný, že ho tím dostanu. Nemám sílu na to se s ním hádat. Nemám sílu ho furt ovlivňovat. Zas v koupelně musím si stanovit meze. Stáhl by mě zpátky, když viděla bych ho se mnou brečet, ale to se nestane. A pak, že žiletka není věrná kamarádka. Nikdy mě nepodvedla. Stačí jen pár...
Jeden... Dva... Tři... Čtyři...
Cink, cink, cink, cink.
Do háje! Vzala jsem první obvaz, který jsem viděla a rychle si zavázala zápěstí. Letěla jsem zpátky do pokoje vypnout zvonění. Švihla jsem se sebou na postel. Oči se pomalu zavírají a rázem jsou všechny starosti pryč...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jsem zase tady po dlouhé době... Konečně už se naskytla příležitost dál pokračovat a za tu dobu, když jsem tu nebyla tak už se blížíme ke krásnému 1K přečtení, čehož si neskutečně vážím a moc vám za to děkuji. ❤❤❤❤❤
