Sakra! Kolik je hodin? Rychle jsem vstala z postele a přeběhla z jednoho zákoutí mého pokoje do druhého pro mobil, který se ještě teď povaloval na stole zapojen v nabíječce. To někdy nemůže dojít ke mě? No... Není teď čas na moje úvahy o tom, jak vše kolem mě je líný a já taky. 7:00 na mobilu a já už vzhůru. Asi marně čekám, že mi přijde zpráva. Jenže po včerejšku se tohle stane s minimální náhodou. Zakručelo mi v břiše tak jsem šla do kuchyně, ale mamka zapomněla nakoupit. Vzhledem k tomu, že je v práci tak mi nic jiného nezbývá než zajít k nejbližšímu obchodu něco koupit než tady umřu hlady. To by mě byla škoda. Nasadila jsem si svoje černé tenisky, oblékla jsem se a je čas vyrazit. Proklínám každý metr po tomhle chodníku. Všude samý vajgl a nebo prostě bordel. No... V dnešní době se není čemu divit. Došla jsem k přechodu a k mojí karmě jsem čekala dalších pět minut na to až místo červené naskočí zelená. Najednou vyskočila a já už konečně mohla proběhnout přechod a vrazit do dveří obchoďáku. Vyndala jsem kolečko a vzala si vozíček na nákup. Projíždím uličkami plných kravin.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Naložila jsem celý košík a vydala se ke kase. Přišlo mi to jako kdyby mě někdo sledoval. Otočím se a nikdo nikde. Asi už mi fakt hráblo nebo co... „Dobrý den." Pozdravila jsem pokladní a ona jen blbě čuměla. Připadalo mi to, jako kdyby se někdo za mnou smál, ale takovým tím způsobem, co dokáže naštvat i mrtvýho. „700 prosím." Dala jsem ji peníze, dala nákup do tašky a odešla jsem pryč. Chtěla jsem zavolat domů, jenže v následovným zápětím jsem si uvědomila, že jsem mobil nechala doma. „Doprdele!" Zanadávala jsem si na půl města. To se může stát jen mě. Konečně doma... Teď už jen vybalit nákup a zdrhnout do pokoje pro mobil, poněvadž moje víra ještě neustala.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Co čekáš... Žádná zpráva... Zamknu mobil a najednou CINK! Znovu ho odemknu.
Neznámé číslo: Ahoj... Když nakupuješ tak vypadáš srandovně kočko. ❤
Moje číslo: Heleď... Asi píšeš někomu jinému než by jsi měl psát. Debile.
Neznámé číslo: Nepřeháněj a radši mě zkus najít.
Ať je tohle kdokoliv tak tohle přepískl. Vzala jsem si baseballku a prohledala nejdříve můj pokoj. Ložnice... Koupelna... Šatna... Kuchyň... Dokonce i sklep... Nikdo nikde... Vrátila jsem se zpátky do pokoje a uklidila svoji baseballku. Ano... Jako malá jsem chodila hrát za místní tým. Napadá mě poslední možnost. Okno... Vytáhla jsem rolety a mrkla z okna... Černá kožená bunda, úzké džíny a řetězy...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pokračování příště... Pokud ho samozřejmě budete chtít. Až společně dosáhneme 1K přečtení tak hodíme nový obal na tuhle knížku. ❤❤
