Příběh koně

10. Kapitola + otázka a info

Tenhle příběh jsem začala psát asi pred třema lety a je to dost poznat, takže bych se chtěla zeptat jestli ty kapitoly nemám trochu přepsat, děj by víceméně zůstal, ale opravila bych ty hrozné chyby, slova a moje vyjadřování, myslíte že je to dobrý nápad?

,,Jdeme na to" řekla jsem a pobídla Annie. Rozběhly jsme se směrem na překážky, Annie se odrazila a perfektně překonala první (křížek), druhou (dvojbradlí) a třetí překážku (kolmá), u čtvrté (trojbradlí) trochu zadrhla a pátou (kolmá) znovu přeletěla, jako by měla křídla.

Před šestou (oxer) se nečekaně zastavila a já měla co dělat abych nespadla. ,,Co se děje? Pojď ještě jednou, to dáme" řekla jsem povzbudivě. Otočili jsme se, rozběhly se na překážku a Annie se znovu zastavila.

Až teď jsem si všimla, že za překážkou spí naše zrzavá kočka Máša. Seskočila jsem z Annie, opatrně zvedla Mášu a donesla jsem ji na parapet okna, kam hezky svítí sluníčko stejně jako na dvůr.

Pohled Annie:
Aneta odnesla tu spící bestii a nasedla na mě, rozběhly jsme se k šesté přepážce ještě jednou a já ji překonala jako nic.
Musím říct, že jsem na sebe opravdu pyšná. ,,Jsi úžasná, nechceš se teď na chvíli projet k jezírku?" řekla Aneta a já radostně zařehtala.
Najednou ji zazvonil telefon, chvíli s někým mluvila a pak mi řekla, že s tam přijedou i Viol s Hunnym.
Rozjeli jsme se směrem do lesa k našemu oblíbenému místečku, Anet si pobrukovala a já šťastně pokyvovala hlavou.

Takže sice jsem měla v plánu napsat nějaký dlouhý veledílo, ale asi to rozdělíme do více kapitol😂

Jinak mám za sebou dost špatný pád z koně, proto tak dlouho nebyla žádná kapitola. No možná i proto že nemám moc času, ale docela se teď bojím jezdit tak je to i takový těžký psát😕

Mimochodem jsem nemocná a mám horečku tak si nevšímejte chyb a divných slovosledů😂